Ilustrační foto

Pěkně jsem si početla o vašich porodech a říkám si,

přece nebudeš taky psát, když už toho je tu tolik.

Ale, píši tu děvčata o pocitu štěstí,který každou maminku naplní.

Je to pravda, takový pocit štěstí jsem měla i já možnost poznat.

Sice jen dvakrát ,i když mám 3 děti, ale pokaždé to stálo za to.

Hnedle to bude 37 let, co jsem prožila tu druhou vlnu štěstí , ale to bych nebyla já, abych neměla něco extra.

U Mil.bratří jsem rodila prvního syna a i druhý porod se zde uskutečnil.

Jenže do posledního okamžiku mi nikdo neřekl, co bude a jak bude.

Oni se totiž u Mil bratří nerodí dvojčata , tyto případy se převáží na Obilný trh, protože u Mil bří nebyli technickz vybavení pro tyto případy.

Já jsem chtěla holčičku a měla 5 jmen vybraných. Tatík chtěl kluka a jméno vybrané žádné.

A abychom se nehádali , byl tam kluk i děvčátko.

Já jsem měla vše nakoupené, vyprané , nakulmované i kočárek , ale jen pro jedno mimi.

Tak se stalo, že tatík zašel na nákup,pokoupil vše znova . aby v tom měl jasno, všechno v růžové i bleděmodré a i košilky pokoupil.

A já na psteli rozdělávala balíčka a ještě nevyprané oblékla na na še 3 kg a 2,5 kg miminka.

A jména ? Klučík je jménem po tatíkovi a holčička dostala jméno ani nevím po kom.

Hezký den ,vaše Ibarka