Ilustrační foto

Jak už víte, měli jsme 3 děti Chlapce 4 roky a dvojčátka.

To bylo něco!!Zhruba dva roky jsem nevěděla ,co je to prospat noc.

Přes den mě honil chlapec a v noci dvojčátka.

Aby toho nebylo málo, mužík nastoupil na internátní školu. Bezva.

Na nákup jsme to pěšky měli 1 hodinu. Bydleli jsme ve vycházkové čtvrti, jenže za našim domem byla skála a já ,když jsem chtěla vyjet z domu s kočárkem , tak jsem si pěkně musela vidlema proházet spadlé kameny a pak mohla jet na nákup. 

V bytě byla jen studená voda a děti jsou rozené v únoru. Tak si představíte jak to asi vypadalo s věšením plín,když na jeden přebal jsem jich potřebovala 7 na každé dítě. Časem už jsem vychytala různé úlevy. 

A tatík, ten mi slíbil, že se vším mi bude pomáhat . jen ,prosím ,nééé,plíny ,nééé.

Když měly děti 1 rok , musela jsem na dva měsíce do nemocnice a mužík nepřítomnost   na studiu vykrýval stále jen paragrafy.

Po návratu z nemocnice, hned v předsíni, mužík volá " Bacha , jede tank "

V ten okamžiku jsem si myslela , že z přemíry péče o děti, se právě zbláznil. 

Nebojte se, nezbláznil se , jen si našel vychytávku a aby neměl tolik plín,tak se snažil bobínky odchytat  do ubrousku a byl na to nesmírně pyšný.

Ale , řeknu vám , já, můj mužík a historky s našimi divochy , tak to je na knihu.

Hezký večer a až bude čas ,tak vám napíši , jak můj mužík zachránil dcerce v 1 1/2 roce život.

Páček , jdu ještě chvíli pracovat.

vaše Ibarka