Ilustrační foto

    ... Říká se, že neexistuje kamarádství mezi mužem a ženou, aniž by mezi nima k něčemu dedošlo, sice něco na tom pravdy je, ale já našla kamaráda s velkým K a k ničemu mezi námi nedošlo. Jemu vděčím za to, že jsem si tu noc nesáhla na život. Nevím, co mě to napadlo, ale ten večer jsem mu napsala, myslím tím sms. Byl v práci a tak jsme si psali celou noc. Byl o mnoho mladší než já, byl to kolega z práce a znal mého mužíčka, věděl co dokáže. Byl to jeden z mála, co mi věřil... a pomohl mi se rozhodnout v mé nejtěžší chvíli, která mě ještě čekala.

    ... Když se ráno můj milovaný mužíček vzbudil, o ničem nevěděl. Nemluvila jsem s ním celý den. Poslala jsem ho za jeho tatínkem, ať mu on řekne, jaký byl vzorný manžílek a otec rodiny...  Samozřejmě, že mě druhý den odprosil. Klečel na kolenou a brečel. Bylo mi ho líto. Ustoupila jsem mu, ale věděla jsem, že je to konec a definitivní. Dostal sice ultimátum, ale já věděla, že ho nedodrží a  konečně to ukončím. Jak já se spletla.

    ... Bylo toho plné sídliště, ale měla jsem štěstí v tom, že jsme se už tolik se spolukafíčkářkami necházely, protože jedna z nás udělala podraz na svého přítele. Zrovna ta, jejíž přítel se mi tolik líbil. Ten, který byl v mých snech co by bylo kdyby. Našla si  přes internet jiného a hned na první jejich schůzce mu zahnula. Hnusila se mi. Vím, všude je něco, ale po tom, co pro ní její přítel všechno udělal, si to rozhodně nezasloužil. Trávila jsem u nich dost času a připadalo mi, že ho jen využívá, ale pořád jsme si říkala, že je to jejich věc, dokud se mě nezeptala na to jaký mám názor na toho jejího nového. Přestala jsem k nim chodit. Další štěstí jsem měla, že mě další den na sídlišti potkal právě ten její bývalý a já se mu vypovídalala, co mi můj mužíček provedl. Jen mi na to řekl, že už mi dávno všichni říkaly, ať se na něj vykašlu. Moc mi nepomohl, ale alespoň jsem se někomu vypovídala. Nevěděl zdaleka všechno a tak nechápal, když jsem mu řekla, že to není tak jednoduchý... Jeho přítelkyně ho nechala v pěkné bryndě, musel platit všechny jejich dluhy a tak mě hned poprosil, zda bych mu nepomohla s domácí prací, protože nestíhá. Také jsem už jí dříve dělala, tak jsem ho neodmítla. Prodiskutovala jsem to doma s mým kajícím se mužem a on to k nám večer přinesl. To jsem netušila, že to zůstane všechno na mě. Zvládla jsem to, ale "chytly" mě záda. Když si byl práci převzít, patřičně jsem mu vyčinila a zamluvila si u něho masáž zad. To vše jen v legraci, znal mě, ikdyž jsem měla doma trápení, pořád jsem se snažila navenek být v pohodě...

    ... Manžel byl v pohodě jen asi měsíc. Během toho měsíce se sice snažil, ale jeho žárlivé výlevy trvaly pořád. Já hubla a jemu se to nezdílo dost a nebo mě podezříval, že hubnu kvůli někomu... To vše bylo jen a jen kvůli němu. Dokonce mi řekl, že se za mě v práci stydí, jak jsem tlustá. Už jsem vážila 60 kilo. Pořád to bylo moc...  Po měsící mi muž oznámil, že jejich kolega odchází do důchodu a že pořádá oslavu a že je na ní pozvaný. To přeci nemůže odmítnout... Šel. Málem jsem padla na zadek. Domů přišel potichu, lehnul si a spal. Asi na pár hodin jsem uvěřila tomu, že šel do sebe. Opravdu jen na pár hodin. Další den šel totiž pomoct uklízet po té oslavě. Ani ve snu by mě nenapadlo, co bude následovat. K večeru mi volal. To co se ozývalo z telefonu mi vyrazilo dech. Zkuhral a brečel, že mu je zle, že neví kde je, že někde leží. Nedalo mi moc práce poznat v jeho hlase, že je zlitej jak zákon káže. Nemohla jsem ho jít hledat, jak chtěl, měla jsem doma holky a jeho tatínka, který byl schopný se o holky postarat. Jen jsem stála na balkoně koukala, kde se vynoří. Nespletla jsem se . Netrvalo dloho a můj mužíček se vypotácel ze křoví a nebyl ani schopný jít po svých. Padal na všechny čtyři. Styděla jsem se. Přišel domů a dělal kázání. Já se s hokama sebrala a šla k sousedce s tím, že přijdu, až bude spát. Asi po hodině mi jeho otec volal, že už spí. Bylo to tu znova. Došla mi trpělivost. Řekla jsem si, že už to ukončím, že mám v ruce trumfa. Zase omyl. otočilo se to proti mě. Druhý den se mi ani neomluvil a jen mi vyčítal, že kdo ví, kam jsem šla. Že jsem určitě šla k tomu, co ho nechala ta jeho. Začal žárlit i na něj. Jak jinak. Takže nic. Nemohla jsem jít ani s hokama ven, aniž by muž nestál za záclonou a nepozoroval mě. Když jsem šla do práce, tak tu mojí nejstrší vyslýchal, co tam chtěl ten strejda. Jsou to děti a tak nerozumějí dospělím. Maličká mu řekla, že tam přišel, udělal nám kafíčko a řekl mi ahoj lásko(On takhle zdravil nás všechny. Pokaždé nám řekl ahoj moje lásky a mohlo nás tam sedět třeba 5). Tak tohle mého manžela dožralo a tak mi napsal do práce sms. Jakmile jsem mohla, tak jsem mu volala, co blbne. Vysvětlila jsem mu to, a on se asi na oko uklidnil, ale já už toho měla dost. Musela jsem se tomu začít smát  a nic chytřejšího mě nenapadlo, než to zavolat tomu strejdovi... Oba jsme se tomu smáli a domluvili si tu masáž zad. Já teda dala podnět. Syn odjížděl na tábor a manžel měl hned druhý den noční a já zase dovolenou. Skvělá príležitost. Nic špatného jsem tím nemyslela a tak to také ten strejda vzal. Byli jsme jen kamarádi.