Ilustrační foto

    ... Neuznávám nevěru, sama jsem se divila tomu, co jsem to provedla, ale to už předbíhám.

    ... Mezi tím se naše krize prohloubila a můj odpor vůči manželovi už neznal mezí. Byla jsem tak zoufalá, že už jsem se těm jeho výlevům nejednou smála, když jsem je na sídlišti vyprávěla tomu strejdovi a sousedce. Když nemohl něco najít, tak si samozřejmě odnesl nějaký můj milenec. Telefonoval mi každou hodinu z práce a to i kolikrát v noci, jen aby se přesvědčil, že jsem sama a pokud bych nebyla, tak aby nám to překazil. Ubožák... Vždycky jsem mu byla věrná, nikdy neměl důvod k žárlení.

    ... Nastal den D a já nevybočila ze svých obvyklých činností. Ráno jsem vstala, uklidila uvařila a šla s hoklama ven, aby se mohl můj manžel vyspat na noční. Ten den jsem tam byla sama. Nevadilo mi to. Přemýšlela jsem o všem i tom tom večeru, co jsem si domluvila s tí strejdou, který se tam celý den neukázal. Až k večeru tam přišla má známá, největší drbna. Co se nestalo, přišel tam i ten strejda a omlouval se, že se asi večer nestavím že neví, jestli to stihne. Měl nějaké lítání. Bože, jak já to musela rychle hrát do autu, protože následovala sprcha otázek, kam že má přijít a proč. Naštěstí mi skočla na ty výmluvy a mě se  na jedné straně ulevilo a na druhé straně mě to mrzelo. Moc dobře se mi s ním vždy povídalo. Přišel večer a já šla s hokama domů a nastal každodenní kolotoč. Konečně muž odešel do práce a já měla klid sama pro sebe a pro své snění, ze kterého mě vyrušil telefon. Byl to ON!!  Kdo? Ten strejda, že přijde do půl hodiny. Že viděl manžela, jak odjíždí a že mi tedy volá, že to stihne. Nevím co to bylo najednou se mnou...

    ... Snad mě nikdo z vás, co čtete můj deníček, neodsousíte za to, co tady teď budu psát, ale musela jsem nějak ven z toho začarovaného kruhu ven a i když jsem porušila jednu ze svých zásad, nikdy jsem toho nelitovala. Naopak, jsem šťastná, že jsem to udělala.

    ... Přišel, nic nechtěl, ani kávu, čaj, pití, jen chtěl tu masáž. Začali jsme se oba smát a asi hodinu si povídali a do toho ještě něco řešil po telefonu. To by nebyl můj muž, aby mě nezkontroloval, jestli jsem doma a co dělám. Poprvé v životě jsem mu lhala. Po telefonátu s mým mužem došlo i na tu masáž, vše bylo ve vší slušnosti. Jenže jsme začali hrát hru na "fifty fifty". On mě, já jeho. Jak mohla tahle hra asi dopadnout. Potkala se dvě zlomená a bolavá srdíčka a našla společnou řeč. Jenže všechno jednou končí a tak musel i on odejít domů. Oba jsme to zřejmě nečekali. To co se mezi námi stalo nečekal ani jeden z nás. Odešel nad ránem a zapoměl si u mě hodinky a náramky. Ještě že jsem si toho všimla. Schovala jsem si je do svých věcí, tam můj muž nikdy nehrabal. Napsala jsem mu sms, ale doručenka nepřišla. Volala jsem mu, ale telefon byl mrtvý. Měla jsem v hlavě zmatek. Znala jsem ho a nemohla jsem uvěřit tomu, že to bylo jen na jednu noc. Celý den jsem musela mít vypnuté zvonění, kdyby náhodou zapnul telefon a mě dorazila doručenka. Manžel mi kontroloval telefon. Jenže ono nic. Až večer. Hned jsem mu volala, ale zase ho vypnul. Nemoha jsem z toho spát. Byla jsem nevěrná mému manželovi, který si to zasloužil, a ve mě se střídaly různé pocity.

    ... Druhý den jsem šla ke své kamarádce na kafe, která bydlela o patro níž než ON. Nenápadně jsem se jí vyptávala, jestli ho neviděla, že mi měl něco přinést. Nic o něm nevěděla. Odešla jsem domů a nebylo mi z toho dobře po těle. Asi za hodinu u mě zvonila její dcera, že byl u nich stejda a že mi vzkazuje, něco o kávě, ale že už neví co. Ve mě se všechno rozsvítilo, ale zároveň jsem měla strach z toho, co bude následovat. Přišel večer a pořád nic. Manžel odešel opět do práce a já  se opět začala utápět ve své sebelítosti, ze které mě opět vyrušil telefon. Zase to byl ON. Přišel. Odešel zase až k ránu. Další den znova a konečně jsme si dali najevo své city. Jenže jsem měla pochyby, jestli to myslí vážně. Přece jen jsem máma od 3 dětí a nějak jsem nemohla uvěřit tomu, že by měl o nás všechny zájem, uvázat si nás na krk. Všechno rozhodování mi ulehčil můj manžel tím, že si zase vzal něco do hlavy, protože nomohl opět něco najít, Byla to souprava, co dostal ještě od mého táty. Zase jsem jí dala nějakému svému milenci (on ho nazval jinak - pánské přirození). Poslední kapka ukápla, protože v té soupravě přišel k nám jeho brácha s tím, že mu jí posledně půjčil, když se u nás polil kávou. To už jsem neměla ani sílu na nějakou reakci. Prostě jsem s ním přestala mluvit. Jemu to nedalo, nemohl z tohov noci spát a tak mě vzbudil ve 4 ráno a chtěl to za každou cenu řešit stylem, tak chceš se rozvést??? Tak chceš se rozvést?? tuhle otázku opakoval snad 10 krát, já ho prosila, ať mě nechá spát, že jdu večer na noční a přes den se při holkách nevyspím. Nedal si pokoj a tak jsem to utla tím že jo.