Ilustrační foto

    ... Tak jsem zpět, abych pokračovala ve svém příběhu. Po delší pauze, ale zpět. Jsem na vážkách, jestli mám pokračovat. Nechci totiž, aby si někdo myslel, že se tady ukájím v sebelítosti. To v žádném případě, ani nechci, aby mě někdo litoval, vím, že jsou na světě ženy, které si prošly daleko větším peklem než já. Mě můj muž nebil, jen mě psychycky týral. Někdo říká, že je to horší, protože šrámy na duši se jen těžko dokazují a dají se snadno zneužít...   Věřte mi, že je mi někdy líto, že mě aspoň jednou nezbil, bylo by to všechno jednodušší. A taky se líp hojí...

    ... Můj příběh končil tím, že jsem šla nocovat ke svému miláškovi i s dětmi.  Hned druhý den jsem šla do bytu, jestli je tam vše jak bylo. Měla jsem tam kocoura a morčata, o která se můj muž určitě nepostaral. Zjistila jsem, že tam vůbec nebyl. Ale ten strach, že tam může kdykoliv přijít byl hrozný. Všechno tam na mě padalo. Co dělat?? Musela jsem zpátky s dětmi. Nechtěla jsem o byt přijít. Ten strach byl tak hrozný, že jsme nedokázala večer usnout. Spala jsem v obýváku v křesle v sedě, abych slyšela, kdyby náhodou přišel. Nejedla jsem a ani pořádně nespala. Už jsem vážila 56 kilo. Jen jsem kouřila a pila kafe.

    ... Přišel pátek a můj muž se vrátil. Měl velký zájem o naše dcery a chtěl s nima trávit víkend beze mě. Veděla jsem, že mu musím vyhovět. Slíbila jsem mu, když jsme se rozcházeli, že mu nebudu bránit vidět naše dcery. Nevěděla jsem jak to mám udělat. Nocovat v jednom bytě jsem s ním nechtěla a on taky ne. Naštěstí mi zavolali z práce a já musela na přesčas. Dohodli jsme se, že půjdu pryč hned a že si holky vyzvednu v neděli odpoledne. Že tedy s nimi bude celý víkend sám. Nebyla jsem z toho nadšená, ale musela jsem. Ani můj milášek. Šla jsem k němu spát. (Nevím, jestli jsem to už psala, ale můj milášek bydlel o dva vchody dál než já se svým manželem.)Konečně jsem se trochu vyspala. Když jsem se večer vracela zpátky z práce, můj muž byl na balkoně a pokřikoval na mě. Já si ho nevšímala. Když jsem došla domů, začal mi volat, že chce se mnou mluvit o nás. Razantně jsem to odmítla a ukončila s ním hovor. Tak přišly na řadu sms. Když už nevěděl kudy kam, tak začal, že se to týká holek. To už jsem musela reagovat a přistoupit na setkání s ním v našem bytě. Můj milášek šel se mnou, aby včas zasáhl, kdyby náhodou... Pořád jsme ovšem náš vztah tajili. Ještěže tam byl. Musel volat policii. Nechtěl mě pustit pryč. Zase začal  s tím, že se chce udobřit. Chtěla jsem odejít, ale začal mi kroutit ruku a dost peprně nadávat. Když jsem se vymanila, tak začal po mě plivat.

    ... Když policie přijela, tak z něho byl opět ten chudáček, kterému každý ubližuje. Když tam ale uviděl mého miláška, tak se ukázal v pravém světle. Policistka ho hned slovně spacifikovala. Jenže svým výstupem vzbudil naší starší dceru. Musela jsme jí jít uklidnit, ale zjistila jsem, že se strachy počůrala. Vjel do mě vztek. Uklidnila jsem jí jen na chvíli, což mi stačilo na to, abych to řekla manželovi, jaký je to otec... Policistka poslala mého manžela vedle do místnosti a mě řekla, že bude nejlepší, když půjdu i s dětmi k tomu pánovi, co je zavolal, že ví, že mi už jednou poskytl azyl a že s tím souhlasí. Nechtěla jsem,vždyť přijdu o byt, nesmím byt v žádném případě opustit!!! Policistka mě uklidnila slovy:" Nebojte se o tomto incidentu bude zápis a až se budete o tento byt soudit, soud si tento zápis musí vyžádat a já vám půjdu klidně svědčit." Zbalila jsem nejnutnější věci pro sebe a své děti a šla. Policistka vzala tu starší a já tu nejmenší a přenesly jsme je k mému miláškovi.

    ... Co dál?? Neudělala jsem chybu?? Nebylo by lepší zůstat raději z manželem?? Co když o ten byt přijdu, vždyť můj milášek bydlel v bytě svého táty a ten se bude jistě jednou chtít vrátit, co pak?? Co když, můj milášek přijde na to, že 3 děti jsou moc?? Budu 2x rozvedená a sama a nebudu mít kam hlavu složit?? Strašně moc otázek se mi honilo hlavou. Byla to sázka na jedinou kartu. Já na ní vsadila.

    ...

    ...