Ilustrační foto

    ... Vsadila jsem na jedinou kartu... Udělala jsem to co jsem cítila, že je dobře. Udělala jsem dobře?? To ukáže až čas, ale jsem stále šťasná a byla  jsem i v téhle těžké chvíli. S mým miláškem jsme zažívala ráj na zemi, i když se mi ho manžel stále snažil brát. S nm začalo to pravé peklo na zemi. Kdybych neměla svého miláška, vrátila bych se k němu zpátky. Nikdy bych nevěřila co všechno dokáže chlap udělat, aby ublížil. Tak třeba například rozdával mé telefoní číslo s tím, že jsme ku.. na telefonu. Že dám každému, jen musí být trochu příjemný po sms a pak je ruka v rukávu. Že je to nesmysl?? Není, ozval se mi jeden. Ráno sms, večer sms a přesně věděl jakou mám směnu. Když jsem volala na to číslo, tak mi to nezvedal s tím, že má špatný mikrofon a že  může jen sms. Netrvalo to dlouho a prozradil se. Jak?? Potřeboval  v práci volno a musel si najít za sebe náhradu a tak mi volal z toho čísla, ze ktrého mě sváděl... Musela jsem se začít smát. Byl to kolega z jiné směny od nás z práce. A pak že jsme jen my ženské hloupé...  Nebo když měl manžel dlouhou chvíli. tak nelenil, bylo mu v tu chvíli jedno, že vzbudí holky, a šel zvonit na zvonek. Pro jistotu tak zastrčil sirku to aby to za to stálo. Když ani to s námi nehlo, tak vzal telefon a prozváněl. Když jsem to zvedla, tak mi tam pouštěl mé oblíbené písničky nebo mi tam vzdychal, jako když souloží nebo mi začal sprostě nadávat. Teď se tomu už jen umívám, ale tenkrát mi do smíchu nebylo. Netušila jsem, že je to zatím jen slaboučký odvar.

    ... Jednoho odpoledne byl můj milášek v práci a já byla s holkama venku a on byl zaeznlý doma a vymýšlel, co mi zase provede. A vymyslel. Měla jsemještě v bytě ještě 3 morčátka našich dětí. Každý měl jedno. Vzal klec i s nima a šel před panelák. Vyšel ven, zvedl je nad hlavu a hodil do trávy. Utíkala jsem pro ně. Holky brečely a on se jen smál. Naštěstí se jim nic nestalo. Dala jsem je zpátky do klece a utíkala za ním.  Co následovalo snad ani nemusím popisovat. Byla jsem opět ta největší ku... na světě. Myslíte že někdo z paneláku zakročil?? Ne, všichni se ho báli. Nastoupil do výtahu a jel. Ještě něco křičel o kocourovi, kterého jsem tam ještě měla, ale nerozuměla jsem mu. Morčata jsem si musela vzít mému miláškovi. Druhý den se opět nudil a tak přišel na řadu kocour. Byl o obyčejný kocour, ale mazánek všech mých dětí, hlavně mého syna. Co udělal?? Volal mi, ať si ho vezmu, že ho jinak hodí z balkonu. To bylo jediné, co jsem si nemohla vzít. Můj milášek měl alergii na kočičí srst. Hledala jsem pro něho nového majitele, ale to on nechtě slyšet. Syn byl venku s kamarádama, když najednou někdo zvonil. Byl to manžel a křičel na mě, že mám jít dolů, že tam mám kocoura a hrozně se smál. Syn to venku slyšel a utíkal si pro kocoura, ale našel tam jen batoh a z něho se ozývalo žalostné mňoukání. Došlo mu to. Popadl batoh a jel s ním za mnou. Kocour byl v šoku. Já ho vyndala z batohu,ale roztrhl mi drápkama ruku. Nedivím se mu. Ani nevím, co mu udělal. Bohužel nemohl u nás zůstal. Odnesla jsem ho zpátky do bytu, kde už čekal manžel. Zase následovala sprcha nadávek na mojí adresu. Jenže my se už pojistili. Zavolali jsme hlídku policie. Vždyť to bylo týrání zvýřat. Naštěstí sloužila opět ta samá policistka, která už zasahovala. Tak jak ho ona zpacifikovala,tak ještě nikdo. Ukázal se v pravém světle, protože o nich neměl ani páru. Neviděl je, na chodbě byla tma. Měla jsem štěstí v neštěstí. Zamilovala se do mého kocourka a vzala si ho, ale ještě před tím pohrozila mému manželovi, že pokud s emu něco stane, bude mít co dělat s ní, protože si pro něj mohla přijít až druhýden ráno po službě. Nic se mu nestalo a policistka si ho vzala.

    Další z jeho excelentních výstupů mě vzal později všechny kamarádky, až na jednu... Dnes už ani nevím, proč jsme se na sídlišti hádali, ale pamatuji si to, že mi tam jednu vrazil. Všichni to viděli a nutili mě zavolat zase policii. "Neboj se, my ti všechno dosvědčíme!!" Mě se nechtělo. Připadala jsem si jako ta největší fňukna. Přemluvili mě. Zavolala jsem jí. Odvezli mě i děti na oddělení a tam jsme to sepsali.

    ... Domů, k mému miláškovi, mě raději odvezli. Vysadili mě před vchodem. Netušila jsem čeho je ještě schopný. Začal mi zvonit telefon. Byl to on. Utíkala jsem zpět za příslušníkem s tím, že se to bojím zvednout. Byla jsem k smrti vyděšená. Zvedla jsem to před ním a z telefonu se ozvalo, tak pojď domů, pojď, ty ku... . Přísllušník mi řekl, že tohle už začíná být na azylák. Odmítla jsme to. Nechtěla jsem přijít o práci, syn by přišel o kamarády, musel by do jiné školy a já bych se neviděla s mým miláškem. Vždyť to ještě pořád nikdo nevěděl, že jsme spolu. A proč jsme přišla o své kamarádky?? Mé trestní oznámení se začalo vyšetřovat stylem takovým, že mé svědky pouze telefonicky vyšetřevatel vyslechl a mě se taky jen po telefonu zeptal, jak to bylo.Nic víc. Bylo mi to divné a stále jsem doufala, že si nás pozvou a nebo mě alespoň obeznámí s výsledkem. Ale nic. Tak jsem se o  tom začala zajímat sama. Naštěstí jsem se setkala se ochotou, ale jaké bylo mé překvapení, když jsem si přečetla výsledek jejich vyšetřování. Nic se nestalo!!! Svědci vypověděli, že nic neviděli!!  Přislíbili mi, že se ještě na to podívají. A podívali. Vyšetřovatel, který to měl na strosti, byl kamarád mého manžela a zfalšoval výpovědi a bohužel toho měl už víc "na triku" a tak jsme spustila vyšetřování toho vyšetřovatele. To jsem neměla dělat. Kamarádky sice výpověď hlavnímu vyšetřovateli z inspekce potrvrdily, ale pak když mělo dojít k podpisu, tak odmítly. Najednou ztratily pamět. Nechápala jsem to a ani ten vyšetřovatel, ale brzy jsem pochopila. Někdo jim vyhrožoval fyzickou likvidací a mě zase ony, pokud to nestáhnu. Nešlo to. Bylo mi řečeno, že nemám co stáhnout, že je to jejich vnitřní vyšetřování a že to není poprvé, co se tohle stalo. Svědci náhle ztratili paměť. Nic se nevyřešilo a já přišla o kamarádky. S tou jednou jsem si to pak vysvětlila, ostatní o to nestály.

    ...

    ...