Ilustrační foto

    ... Asi po půl roce jsem požádala o rozvod. Sepsala jsem si to sama. Na právíka jsem neměla. Požádala jsem si o sproštění poplatků, vyšlo to. Zároveň jsem si podala žádost o zrušení společného nájmu. Celou dobu jsem platila nájem a v bytě jsem nebydlela. Jen on. Všichni mě uklidňovali, že to mám vyhraný a já tomu taky věřila. Věřila jsem i v to, že nás hned rozvedou. Svůj vztah s miláškem už jsem prozradila všem. Nešlo už to dál tutlat. Jen slepý by si toho nevšiml...

    ... Jaké překvapení mě čekalo na prvním stální. Po všech těch urážkách a napadání, kdy už konečně podám žádost o rozvod, aby měl ode mě pokoj, se nechtěl rozvést. Hrál ublíženéo chudáčka, který chce, abych se vrátila. Přesto všechno, že už jsem měla svého miláška a odmítala jsem jakékoliv zmíňky o návratu k němu. Soudkyně mu uvěřila. Dala nám 3 měsíce odklad. 

    ... Ve lhůtě, kterou jsme měli na umíření, jsme měli stání o zrušení společného nájmu. Jak dopadl? Jestli si myslíte, že jsem dostala byt zpátky, tak jste vedle jako ta jedle. Pořád jsme manželé a on se rozvést nechce, tak není důvod zrušit společný nájem manželů. A co víc, kdykoliv se můžu vrátit do bytu. Ale to že v to  bytě není na kameni kámen, že bych neměla v čem dětem vyprat, na co se koukat...  o všechno jsem přišla. A že nájem platím sama? Paní soudkyně manžela poučila o tom, že by mi měl přizpívat. Protokoly o tom co se dělo jí vůbec nezajímalo a to už platil zákon o vykázání...  Od soudu jsem odcházela jako zpráskaný pes. Byla jsem zoufalá. Tolik tisíc jsem jen tak zahodila. 8 měsíců jsem mu platila bydlení. Smál se mi do očí, jak jsem pitomá. Jak mě to uráželo

    ... Někoho z vás napadlo určitě, proč jsem se neobrátila o pomoc na nějakou linku pomoci. Ale obrátila. Několikrát. Vždy mi poradili to, co už jsem dávno věděla nebo jsem to udělala podle jejich rady a bylo to špatně.  Neztrácela jsem naději v tyto instituce a po tomhle soudě jsem to znova zkusila. Vylíčila jsem jim tam situaci a prosila je o pomoc. Jakoukoliv. Nejhorší na tom bylo to, že všechno co mi tam poradili, jsem už udělala a chtela jsem jiné alternativy. Skoro jsem se s nima po telefonu pohádala, protože mi řekli, že všechno neguju. Bodejt ne, když už jsem to vyzkoušela.  Tak mi nakonec poradili. Byla to úžasná rada. Měla jsem sbalit děti a jít zpátky do bytu a nechat si od něj mírně řečeno ublížit a nejlépe před dětma. Tak za takovou pomoc jsem jim pěkně poděkovala. Odmítla jsem to s tím, že nechci, aby si děti nesly následky do konce života. Takže nic. Nechala jsem to být. Neodvolala jsem se. Vymyslela jsem něco jiného. Přestala jsem platit nájem. Můj milášek měl naštěstí už asi 5 let podanou žádost o byt, tak jsme jí byli aktuaizovat a tam nám dali naději. Museli jsme jim tam ale vysvětlit situaci. Divili se, že soudkyně tak postupovala. Dostali jsme se na pořadník a to rovnou na první místo. nebyl důvod držet si dál můj byt, ale já se tak lehce nevzdala. Pomstila jsem se mu. Nechla jsem mu dluh za 4 měsíce a přepsala jsem na něj veškerá užívací práva. No ten řádil. Poprvé jsem se mu smála já. Řekl mi, ať zaplatím ten dluh, který jsem mu udělala, aby mohl bydlet. No to mě dostalo..

    ... Blížil se konec lhůty a já se těšila, že se konečně dočkám. Omyl. Nevím, jestli to byl trest za to co mi prováděl, ale ochrnul na půlku obličeje. Řekl mi to jeho brácha. Zmohla jsem se jen na to, že to má z chlastu. Takže zase nic. Odročeno na neurčito. Naštěstí to nebylo nic vážného. Dostal se z toho poměrně rychle. Byl to jen zánět lícního nervu. Spadnul mu koutek u pusy a nemohl zavřít oko. Naštěstí se to protáhlo jen o měsíc...