Ilustrační foto

Ikdyž nás provázela a stále ještě provází smůla, pořád se milujeme a bez problémů by to snad ani nebylo ono. O čem by ten život vlasně byl? Byla by to velká nuda a tu já nemám ráda.....

Ještě jsme se ani pořádně nezabydleli a už jsme zaspali, tedy já, do práce, ale ne do té mé, ale do práce mého miláška. Chudák byl tak zmatenej, že když odjížděl, tak si zřejmě mi odemykání auta, položil peněženku na kapotu a odjel. A problém byl na světě. Veškeré doklady, řidičák, občanka, papíry od auta a co nejvíc zabolelo, výplata.  Dostával jí na ruku a ten večer ji zapomněl vyndat. Protože jsme měli trvalé bydliště v jiném městě, musel jet tam, kde má trvalé bydliště, aby si to vše vyřídil.... Jenže auha, auto není naše a k tomu aby mu udělali nový malý techničák, jsme museli žádat leasingovou společnost o zaslání velkého technického průkazu. Tím jsme si zadělali na další problém, který nás potkal asi za půl roku, ale nebudu předbíhat.......

To se stalo v neděli a další týden jsme měli jet pro miláškovo syna do 250 km vzdálenýho města, ale jak, když byl bez dokladů. Naštěstí mu udělali provizorní a s těma mohl jet, ale jak s techničákem, leasingovka na to měla asi 5 dní, no prostě to do pátku nestihla. Ještě že jsem tak ukecaná a dělálm na benzince, kam chodí tankovat i policie, ti mi poradili, že ho nemusíme mít, že když uvidí, že má provizorní doklady, tak to pochopí. Ještě že tak. Sice nás po cestě nekontrolovali, ale my si na ten problém přecejen zadělali. Když jsme přijeli, "vyložili" jsme děti doma a  jeli  ještě pro pár věcí do bývalého bydliště a protože už bylo hodně pozdě a už jsme se těsili do postele, při výjezdu z města na to milášek trochu víc šlápl, nějak si to neuvědomil, měl za sebou skoro 500 kiláků. Prostě měl mít na tachometru 50 a měl tam 62. V místě, kde nikdy nestáli, najednou stáli a blik, už nás měli. Ani jsme se nějak nedohadovali, uznali jsme chybu. Jen se jim nezdálo miláškovo chování. Ani se jim nedivím, ještě dneska, když si na to vzpomeneme, tak se musíme smát. Měli jsme plně naložený auto zbytkem věcí, máme kombíka, a milášek si nechal sako přeložené pes opěradlo předního sedadla a v něm si nechal své provizorní doklady. Pojistku měl zase za stínítkem, nebo jak se to jmenuje, u řidiče. A ještě nějaký doklad hledal to už dneska nevím jaký, ale musel pro něj do kufru přes věci, které tam byly naložené. Takže si dokážete přesdtavit, jak tam můj milášek běhal od zadních dveří k předním a ke kufru a hledal ty doklady, takže ještě musel ve finále dýchnout, jestli náhodou nepil.....  Asi se jim to nelíbilo, protože na nás nic neměli, tak chtěli velký technický průkaz, když jsme neměli malý, tedy jen podle nich nějaký kus papíru, ale to už jsem byla ve střehu já, protože jsem byla poučená od jejich kolegů, jak mám v takové chvíli reagovat, Nevím, co dělali takovou dobu v jejich služebním autě, ale už nám pomalu docházela trpělivost. Nakonec vyšli z auta s tím, že ho musíme mít. Pustila jsem se ve vší slušnosti do nich, že to není pravda, že mi to říkali jejich kolegové, načež se mi začali smát a ptali se jací. Jen jsem odpověděla, že z dopravky, že chodí k nám tankovat a řekli mi, že jim musí stačit to, co jsme jim dali. Zůstali stát jako zamražený a jen miláškovi podali doklady a udělili mu pokutu za překročení rychlosti v obci. Celou cestu se mi můj milášek smál, že jsem je dobře usadila. Já si tedy nejsem ničeho vědoma, ale je pravda, že když se rozjedu a vím, že jsem v právu, nepustím nikoho ke slovu, což jsem prý udělala. Smála jsem se tomu, že si asi říkali, že můj milášek je chudák chlap, když má manželku takovou fůrii..... a proto ho raději pustili, aby jel.

Od té doby už žádné další doklady neztrati, raději se podívá na střechu auta, když si do něj sedá.

Tohe byl jen zlomeček toho, co se nám stalo, ale jak jsem už psala, bez problémů by byla v životě nuda..... O těch dalších zase příště.