Ilustrační foto

Od začátku vyprávění můj nejstarší syn pomalu dospěl. Letos v listopadu mu bude 18. Utíká to. Už svojí mamínku nepotřebuje. Začíná se stavět na vlastní nohy a to doslova. Proč se o něm zmiňuju? Patří také do mého příběhu. Také se zasloužil o náš další " průšvih".

V době, když jsme se stěhovali, chodil s holkou. Mysleli jsme, že to bude jen taková krátká láska a že to stěhování prověří jejich vztah. A taky jo. Nejdřív se rozešli, ale dlouho bez sebe nebyli. Přijela za ním a přespala. Jednu noc, druhou noc, třetí noc..... No zktrátka začali spolu u nás bydlet. Že je to ještě brzy? Je, ale než aby se scházeli někde kdovíkde, tak jsme na to s miláškem přistoupili. Její maminka mě znala, já jí taky, jen jsme měli podmínku, že se budou k sobě chovat ohleduplně. Myslela jsem všechny děti. Přece jen 1+1 není nafukovací. Vešli jsme se. Všechno klapalo jako na drátkách. Až do poloviny března. Do dneška nevím, co se mezi nima stalo, ale najednou byl konec. Úplný. Syn se z  toho málem sesypal. Chodil jako tělo bez duše. Nic ho nebavilo. Nechtěl ale říct, co v tom bylo. Později jsem se dopídila, "vlezla" jsem mu na profil, že snad měl nějaké nemístné narážky, proč s ní je. Znáte ty dneštní mladé. Neumí si přiznat city...... Asi po týdnu za ním přijela, já byla v práci na denní, a něco u nás řešili. Přišly mi to nabonzovat holky. Večer, když jsem přišla z práce, už byli na odchodu s tím, že jí jen doprovodí na vlak a hned přijde. Hodiny ubíhaly a synátor pořád nikde. Nakonec jsem mu zavolala, když bylo skoro 11 v noci. Už byl na cestě domů. Doma nemluvil, neodpovídal na otázky. Byl celej vedle.

Ani druhý den se mu nechtělo do školy, ale byla jsem nekompromisní. Odpoledne za mnou přišel do kuchyně a sedl si. Nemluvil. Tak jsem si řekla, že to s něho dostanu. Moc se mu do toho nechtělo, ale věděl, že musí z pravdou ven. Musela jsem mu pomoct. No pomoct, já to myslela jako vtip a ona to byla pravda. Co myslíte, že se stalo? Ptala jsem se ho, jestli se chce vrátit, pokrčil ramenama, nebo jí rodiče vyhodily, to už mávl rukou a řekl, že mi to nemůže říct. Ale co? Snažila jsem se tomu přijít a kloub. Nic jiného mě nenapadlo, než že je v jiném stavu. Jo, tak zněla jeho odpověď. Já se nezmohla na jinou reakci, než " to si děláš kozy!!! ". Dneska se tomu jen směju, ale do smíchu mi nebylo.