Ilustrační foto

Do smíchu mi tenkrát nebylo, představa, jak to budu oznamovat jeho tátovi, jejím rodičům, jeho babičce......... Děs!!!  Pak mě napadlo, co vlastně bude dál, vždyť se rozešli, nechá si to nebo ne, budou spolu nebo budu platit alíky na vlastní vnouče, protože synátor má ještě dva roky školy před sebou... Pak mě taky napadlo něco hroznýho, je to vůbec jeho? Ale tohle jsem hned z hlavy vyhnala, protože byli spolu každou volnou chvíli a vůbec, tohle jsem zažila a vím, jak mě to ponižovalo!

Zeptala jsem se ho hned, jak jsem přišla k sobě, jak to míní řešit. On na to jen pokrčil ramenama, že neví, že mu to jen chtěla říct a že si to vyřeší sama. Sama! Tohle přece nemůže řešit sama, byl čtvrtek a v pondělí měla jít k doktorovi s rozhodnutím jestli si to nechá nebo ne.  V pátek jsme si jeli pro miláškovo synka a nemohli jim nijak pomoct. Odvést ho k ní nebo jí nějak podpořit. Nejhorší bylo to, že jsme museli dělat jako že to nevíme. Ikdyž byl u nás miláškovo malý, neužila jsem si to, musela jsem pořád myslet na tu holčinu. Jak jí pomoct. Co mi říkal synátor, hrozně se bála rodičů, co jí řeknou.

V neděli jsme s miláškem odváželi malého a celou cestu se o tom bavili, jak jim pomoct. To by nebyl můj milášek, kdyby to nevymyslel. Sice jsme přijeli večer v 8, ale pořád byl čas to řešit.

Donutili jsme synátora, aby jí napsal, že s ní chceme mluvit a aby jí napsal, že už to víme a že jí podržíme, ať se rozhodne jak chce. Že jí tam synáčka dovezeme a ať to řeknou spolu rodičům nebo jestli chce, tak může jít k nám a u nás to s mladým vyřešit. Sice se chvíli cukala, ale nakonec souhlasila. Hned jsme sedli do auta a jeli.

A jak to dopadlo? Dobře! Sedli jsme všichni v autě a probrali to. Chudinka byla z toho celá vedle. Nevěděla co jí čeká doma a ani jestli to maličké chce. Hrozně se bála. Nakonec jsem šla s nima k jejím rodičům. To byl šok, bylo skoro 9 večer a my tam přišli na návštěvu! Ale ještě větší šok byla reakce její maminky!!!  " Jéééé, já budu babička!!! "  A bylo vymalováno!

Rozhodnutí, jestli se staneme babičkama nebo ne, jsme nechali na mladých. Vzali jsme mladou k nám, aby si to v klidu všechno probrali a ráno nám jen řekli jak se rozhodli. Samozřejmě, že jsme jim řekli všechna pro a proti, to jsme si neodpustili. A ráno nebylo se třeba ptát. Bylo mi jasný, že budu babička a mladý jsou zpátky spolu. Jen před námi ještě stálo to, jak to oznámíme jeho tátovi. Ten ho zabije!