Ilustrační foto

Stála přd náma otázka, jakým způsobem to oznámíme jeho tátovi. Bylo nám jasné, že čím dřív, tím líp. S čím jsme nepočítali, že se toho ujme synáček sám. Zvolil si dobu, když byl v Praze, což je dost daleko od něj, a napsal mu maila. Dal mi ho přečíst, abych věděla, co mu napsal a spolu čekali na jeho reakci. Věděli jsme, že bude na mrtvici, ale překvapil nás. Vzal to s naprostým klidem a ještě byl rád, že se tak rozhodli a ne jinak. Spadl nám obrovský balvan ze srdce. Nečekali jsme to, vím jaký měl postoj, když jsem přišla do jiného stavu já, jak se tomu bránil a jak to nechtěl. Jeho maminka, moje tchýně a synova babička, byla tenkrát šťasná a usoudila jsem, že bude i teď, když se stane prabaičkou, šťasná. Jak jsem se mýlila. Všechny nás svým postojem zaskočila. Ještěže bydlí v zahraničí. Synátor se s ní spojil přes skype a napsal jí to. " Dejte to pryč, třeba to vůbec není tvoje, zkazíte si mládí, máte před sebou školu, co vás to napadlo......."  Hrůza hrůz. Byli jsme všichni v šoku.

Je pomalu konec srpna a termín máme v polovině října. Bříško nám krásně roste a už víme, že to bude holčička. S jejíma rodičema jsme domluvení, že bydlet budou u nich. Mají velký byt a co je na tom úplně nej, že její maminka je taky na mateřské. V době,kdy se jí narodí vnučka, bude jejímu synovi 1,5 roku. A prababička? Má teď v srpnu přiletět a prý se zbláznila, to mi řekl syn. Ve chvíli, kdy se dozvěděla, že to bude holčička, otočila. Strašně si přála mít dceru, když to nevyšlo, tak aspoň vnučku, to jí taky nevyšlo a teď konečně!!!!! Mě to bylo nějak jedno, syna mám dcery taky, mě jde hlavně o to, aby to bylo zdravé....

Trochu jsem se přestala zmiňovat o holkách. Těm jsme to úspěšně tajili až do nedávna, kdy to "proflákla" sousedovic holčina, ale už je to stejně jedno, ta starší něco tušila. Skákaly obě radostí, že budou tety a děsně se smáli, že já, já budu babička. Jméno už je vám všem jasný.......