Ilustrační foto

Začal kolotoč kolem přihlašování. Už ani dneska nevím proč jsme museli se vracet do toho autobazaru. Asi kvůli emisím nebo nějakému potvrzení. Jen si pamatuju, že nám Smolíčka na půl hodiny vzali, aby nechali něco zkontrolovat. Byl to prý normální postup. Šli jsme s miláškem na kávičku a za půl hoďky jsme se vzátili a Smolíčka si převzali. Ujeli jsme sotva pár kiláků a málem bourali. Nějakej bl... nedal přednost autu, které jelo před námi, kdybychom to nestočili do strany, byli by jsme v něm. Smolíček to přežil bez úhony. Doma, před domem, jsme si všimli, že nám museli poškrábat dveře, když od někud vyjížděli. Jen jsme nad tím zakroutili hlavou, hádat se nám nechtělo a těžko bysme to dokazovali, že to byli oni...

Smolíček jezdil jako drak a přišla na řadu pravidelná výměna oleje. Ale kam? Žádného automechnika jsme neznali. Můj první bývalý nám poradil, že jezdí k jednomu a ten opravuje auta i policistů, tak jsme se tam rozjeli. Mladej kluk, vypadal rozumně, tak jsme si plácli. Vyměnil olej našemu Smolíčkovi a my mohli zase jezdit....

Od koupi našeho autíčka k výměně oleje se nám převrátil život naruby. Asi 3 týdny po koupi auta, jsme se dozvěděli, že naše firma končí a my se do půl roku ocitneme všichni bez práce. V době výměny oleje, už jsme byli oba na pracáku, takže docela hluboko do kapsy. Ikdyž nějaké odstupné jsem dostala....

Věděli jsme jaké kruté období nás čeká, tak jsme se rozhodli, že si uděláme výlet k miláškovo sestře do Německa. Zjistili jsme, že Smolíček špatně topil, bylo nám zima od nohou, tak jsme to chtěli nechat opravit. Ale "náš" automechnik neměl čas, tak kam. Měli jsme cestu do města, kde jsme kupovali našeho Smolíčka, tak jsme zajeli do našeho autobazaru a zeptali se jich. Poradili. Nemeškali jsme a hned tam jeli. Čas na nás měli. Domuvili se a autíčko hned druhý den ráno putovalo do jejich dílny. Večer jsme si pro něj jeli. Pán nastartoval a topení fungovalo, jak má, navíc nám vyměnili žárovičky, které nesvítili na palubovce. Paráda!!! Zamklo se auto a šlo se platit. Zaplatili jsme a uháněli k našemu Smolíčkovi. Milášek odemkl a autíčko se opět zamklo. Byl tam centrál. Tak znova. Zase nic. Dostali jsme s miláškem záchvat smíchu. Co teď? Druhý den jsme měli odjíždět a čekala nás cesta dlouhá 400 km. Tak naposledy. A podařilo se. Sedla jsem si dovnitř a milášek šel za nima. Už tam nebyli. Asi věděli proč.

Druhý den jsme odjeli. Sice se muselo odemykat stylem odemknout a hned otevřít, ale časem se to srovnalo. Smolíček s námi po návatu absolvoval jízdy po našem okrese a byl svědkem našeho urputného schánění práce. Mě se to podařilo a miláškovi taky. Oba jsme museli dojíždět. Já autobusem a milášek naším Smolíčkem. Já totiž nemám papíry. Já dělala na normální smlouvu a milášek jen brigádně. Sice tam trávil čas jako v normální práci, ale měl to jako brigádu. Jak to dneska dělají všichni s číšníkama a prd za to....

Jednou takhle ráno, když jsme měli náhodou oba volno jsme se rozhodli, že pojedeme nakoupit. Ale ouha. Smolíčkovi se nějak nechtělo. Ne a ne chytnout. Co teď? Tak zase do servisu. Zvolili jsem toho, co nám měnil olej, byl neblíž. To byla největší chyba, jakou jsme mohli udělat!!!! Ale nebudu přebíhat.

Millášek si musel půjčit auto, aby se mohl dopravovat do práce a čekali jsme na ortel, který nám zavolá "pan" automechnik. Byl to startér a ten on neumí opravit, ale vymontuje ho a pošle ho na "opravu " k odborníkovi. Tak za 3 dny se nám ozve. Hm, já musela volat. Startér byl opravený ale prý je problém ještě někde, protože mu to nejde nějak nastartovat a oni musí přijít na to proč. Prý nám asi budou muset udělat startovací přepínač na palobovce, pokud na to nepřijdou. No to se mi zježily všechny vlasy na hlavě ( mám je pod pás ). Hned jsem to volala mému miláškovi, a ten reagoval úplně stejně!!! " To nemyslí vážně! Já si nenechám rozstřílet palubovku!!! Vždyť to auto je leasingovky! To ne. " Uklidnila jsem ho, že mi ještě dá vědět co a jak. Za chvíli mi pípla sms zpráva na mobilu s textem: " Řekni tomu d...lovi, že startuju přes spojku! " Nějak mi to mozek nebral, ale udělala jsem to, co mi můj milášek napsal. A víte jaká byla reakce " pana " automechnika? Chvíli ticho a pak jen " a tím je problém vyřešen " . Co k tomu dodat? Pak to něčím zakecával jako že to ještě musí překontrolovat, ale já měla jasno. Fušer. No než jsem to stihla rozdejchat a zavolat miláškovi, tak mi milášek volal, že mu přišla textovka, že má auto k vyzvednutí. Tak jsme si našeho milovaného Smolíčka druhý den vyzvedli. Stálo nás to 2500. Když k tomu přičtu předschozí opravu, tak už je to skoro 5000. Protože si dokážeme představit jaké je to podnikat, nevzali jsme si od toho papír. Další chyba. Jsme hold blbci důvěřivý.....