Píšeme tu o sobě,o štěstí i neštěstí,co nás potkává,pro někoho je to zdraví,pro zdravého úspěch,peníze,láska,dokonalé dítě,lepší zaměstnání,kamarádka,každá máme nějakou tu bolístku,která je buď menší nebo větší.Sníme o pohádkových svatbách a lásce až za hrob,o chlapovi,co si nás bude vážit a nebude nás chtít měnit,o milenci,co nás vezme na nezapomenutelnou dovolenou,o tom,že se nám konečně podaří otěhotnět a přivést na svět ta vytouženého potomka,o tom,že konečně dopíšeme diplomku a obhájíme jí,že si pořídíme vysněný dům i za cenu,že se budeme dalších pár let uskrovňovat,že náš partner konečně přestane běhat za ženskýma,přestane pít a bít nás.

A tak mě napadá..co by tak asi napsali muži o nás?

Jak jsme rozhazovačné,takže nám vlastně nemůžou dát žádné peníze,protože je utratíme za parádu,jak neumíme vařit,protože se neustále dokola ptáme,co by chtěli,jak neumíme vařit,protože se ani nezeptáme,co by chtěli,jak jsme neschopné v posteli,protože je to pořád to samý a chceme sexu buď moc nebo moc málo,jak jsme úchylný,protože v posteli přicházíme každou chvíli s něčím vovým,jak zběsile toužíme po dítěti  jim to už leze krkem,protože se z toho stal každodenní běh za oplodněním,ja nechceme za žádnou cenu děti,i když oni by tak rádi potomka,jak budujeme kariéru a na nikoho jinýho nebereme ohled,jak kašleme na to,že nás v zaměstnání na lepších postech přeskakují průbojnější,jak se potřebujeme minimálně jednou za rok vyvalovat u moře,zatím co oni by vyrazili na kolo,jak chceme o dovolený sportovat,i když oni by jí radši prolenošili a asi by se dalo pokračovat do nekonečna.

A nemůžem si za věci,co se staly někdy i my samy?Nepomohly jsme tomu tak trochu?