"Dobré ráno,lásečko moje,přeju ti sluníčkovatý a nejvymazlenější den."

Tahle zpráva mě probudila.Nevěřícně jsem koukala da telefon a v tom mi došlo,kdo takhle píše!

Pán,jehož číslo jsem dávno  vymazala,protože jsem hynula z jeho slovních obratů.Zhnusil se mi dřív,než jsme se jakkoli stačili poznat.Z každéhé druhého slova dokázal stvořit mesmyslnou infantilnost a psal mi třeba dvacetkrát za den.A kdyby psal jen ve dne,nemělo to konec ani v noci,protože se pohyboval různě po světě a nebral ohledy na časová pásma.

Po hodině řekl,že mě miluje a druhý den začal plánovat naší společnou budouctnost.Jen se zapoměl zeptat mně,jestli se mi to líbí.Je to typický mamánek a tatánek,ale říkat se mu to nesmí.

Tak takové bylo moje nedělní probuzení