Děvčátka,já ani nevím,co mám psát.Nic se neděje,všude kolem mně je klid.

Nenapadají mě žádná moudra a nenapadají mě ani obyčejné věci.Moje hlava je jaksi pustá a vymetená.Dělám,co dělám,sháním prachy,scházím se a scházím a někdy mně to tak strašně nebaví a musím sedět a uculovat se a poslouchat pozorně,protože se nesmím nechat zaskočit nějakou otázkou.

Dneska jsem měla schůzku s pánem a zabila bych ho hned v první minutě - byl tak neskutečně sebestředný a pyšný sám na sebe proto,co dokázal(na p.r.d.e.l. bych se z toho teda v žádným případě neposadila).A nejhorší je,že už po deseti minutách vím,že je to k ničemu,že z něj nic nevypadne a stejně musím sedět a poslouchat.

Taky se někdy přistihnu,že mě ten pán tak nudí výčtem svých dononalostí,že o něm přemýšlím,jaký to je asi partner a to se dobrám tak podivných výsledků..Obdivuju všechny ty manželky,co s takovými tráví své volné chvíle a životy.A když chce pán být vtipný,tak ještě něco prohodí o milence nebo milenkách a to už je pro mně úplně fuj,protože jsem si o něm udělala svůj vlastn obrázek,i když ne třeba pravdivý a on pak jemnou narážkou jde do mně a jestli bych se s ním nechtěla sejít za jiným účelem.

Páni,jak bych se já nedokonalá mohla scházet s polobohem nebo bohem...

Tak,postěžovala jsem si a hned je mi líp.

Jen by mě zajímalo,kam se ztratili ti normální chlapi!