Ještě když jsem se povalovala u moře,dostala jsem nabídku na cestu do Keni a moc dlouho jsem o tom neuvažovala a kývla.Jela jsem s dvěma fotografy a jedním novinářem.Něco to má do ebe,protože se člověk bez problémů dostane na místa,kam by se jinak dostávl těžko.Fotografové jeli hlavně kvůli lidem,protože to je jejich obor a na přírodu nebyli nijak zvlášť zvědaví.Novinář byl maličko suchar a jeho komentáře byly jaksi bezduché,nevtipné a celkově nijaké.

Jinak mě Keňa uchvátila,je to jedna obrovská zoo bez plotů,zvířata jsou všude,kam se člověk podívá,tedy kromě měst.Dala by se i nazvat zemí,kde se zastavil před sto lety čas, není kam spěchat a všechno se řídí zákony přírody.Jestli nezaprší letos,zaprší příští rok,nic se neděje,prostě se počká.Jedinými vymoženostmi venkova jsou umělohmotné nádoby na vodu a všudypřítomná bižuterie,kterou se zdobí ženy i muži a všem moc sluší.

Bydleli jsme různě,také v masajské vesnici.Zážitek to byl,ale taky to bylo celkem utrpení.Obydlí Masajů jsou maliká,splácaná z hlíny,bez oken,jen s průduchem pro kouř,takže vás každé ráno probudí pocit,že se dusíte.Otevřete oči a zjistíte,že některá z žen se rozhlodla uvařit snídani,ale než rozdělá oheň,tak začudí celý domeček o rozměrech asi 12 metrů čtverečních.Zkusíte se na ní ošklivě podívat a ona se na vás s nevinným úsměvem kouká,jako,že je ráda,že jste vzhůru.

Taky se mi tam vybavil film Bílá Masajka,nikdy jsem to moc nepobrala,kam až člověk může zajít a co se sebou může nechat udělat.Co je to zoufalství,které někoho může zahnat do chajdičky z hlíny,proč někdo obětuje všechno kvůli domělému štěstí,které je zrovna v téhle části světa nahony vzdálené tomu,o čem většina z nás sní?Sedávala jsem a pozorovala Masaje při práci i zábavě a nepochopila jsem nic,co by mě sem lákalo.Masajové jsou hezcí asi jen na první pohled,působí jako hrdí vlečníci,kterými nikdy nebyli,jsou to pastevci a všechno se tu převádí na kozy nebo krávy,s nimi taky všechno začíná a končí,žádný jiný cíl není v dohledu.

Po týdnu ve vesnici jsem si najala průvodce a jela radši do volné přírody.To pro mně byl daleko větší zážitek.Průvodce byl skvělý a věděl,kam jet,abychom viděli všechna zvířata v jejich přirozeném prostředí.Zpočátku jsem měla trochu strach,když jsm míjeli tu stom,na kterém odpočíval leopard,skupinku lvů nebo slonů,ale já, se přeci bojím motýlů,tak si nebudu přidělávat strach s jiným zvířetem..