Pěkně si lebedím doma v tepličku,ale bez tabáčku – cigarety mi nevoní .Popíjím bylinkový čaj a pojídám plněné perníčky v čokoládičce,dobrota.Takový blbý zlozvyk,večer dostávám chuť na sladké ,asi abych vykompensovala nedostatek něčeho jiného,však víte….Společnost mi dělají dva kocouří.Dnes jsem se na ně moc rozzlobila .Lítali po bytě jak splašení a převrátili a rozbili skleněnou vázu.Asi,že jsem se jim nevěnovala.Byla totiž u mě kamarádka-a tak jsme trošku zavzpomínaly na *staré časy*z doby totalitní... To bylo tenkrát ve fabrice pozdvižení !To,že jsem se rozvedla,nikoho nepřekvapilo,prý se to dalo čekat,byla to jen otázka času,ale že si nechám udělat dítě ve 39 letech,to nikomu nešlo na rozum.Neměli tušení,že budu mít dvojčata,ani já ne.Do šestého měsíce těhotenství to nepoznali ani doktoři ze vzorku plodové vody.*Zůstaneš s dětmi sama a na rodičák půjdeš o holi…..to abychom si také pořídily dítě na stará kolena*...,vtipkovaly mezi sebou,neodpustily si narážky na můj věk.Uštěpačné a jizlivé poznámky spolupracovnic jsem přehlížela.Synovi bylo 12 a dceři 10,když se mi narodila dvojčátka Adámek 2.90 a Honzík 3.10 Kg -císařském řezem.To už jsem víc než rok byla rozvedená a bydlela v 1+3 s přítelem.Ten byl cizinec a  pracovní smlouvu mu neprodloužili,jelikož už měl prodlouženou 2x a víc to nešlo. Odcestoval teda do své vlastí,kde už nebyl 6 let,a kde měl také manželku a já zůstala na výchovu dětí sama.*Čekej na mě,prosím,já si jen vyřídím potřebné záležitosti a vrátím se*…psal mi v dopisech.Jak dlouho může člověk čekat? Rok,dva...vzdala jsem to a seznámila se s jiným mužem,ale to už je jiný příběh…..A co moje spolupracovnice??? Dvě se opravdu dočkaly - ve 40 letech otěhotněly a vzpomněly si  na mně . Další  onemocněla a chodí o holi  i když je mladší ,než já. Neměly se mi posmívat... Cesty osudu jsou nevyzpytatelné ,osud vrhá kostkami a nikdo z nás neujde tomu či onomu.Nikdy neříkej nikdy.