Při čtení vašich deníčku se mi vybavuji různé vzpomínky z dob mého mládi.

Dnes ,když jsem četla zápisek Hanule jak její Miloušek táhá z půdy harmoniku,jsem si živě představila své osmnácte narozeniny,kdy táta koupil v Německu,kde tehdy pracoval harmoniku,aby ji pak výhodně zpeněžil. Jenže já jsem popadla onu věc a nedala ji z ruky.A pak  za krásných letních večeru u ohýnku jsem vyhrávala písničky a zpívala.Na vesnici to jde,v paneláku by to nebylo možné. Jsem samouk,jinak jsem do té doby měla jen bajo (bendžo) mandolínové,protože jsem chtěla být učitelka v mateřské škole,tak mandolína byla tenkrát povinný hudební nástroj,asi jako tady piano.No,nakonec všechno bylo jinak,ale to už jsem psala.Jo,bývávalo....To je fotka před naším domem v zahrádce,tam jsem měla svoji židličku mezi růžičkami.Škoda,že není barevná.