Ilustrační foto

Do šedesátky mi zbývá přesně už jen rok.Jak to uteklo!...jako voda v potoce.

Tiše závidím,jak některé šedesátnice mají páteř z nerezavějící ocele a ta moje...ta moje se pyšní artrózou, spondolózou,chondrózou ….plotýnky si dělají co chtěj a jsem ráda,když ráno rozhýbám moje totálně ztuhlé tělo.

K stárnutí patří také pomalejší obratnost,pomalejší bystrost a chápaní. Koukám do vyúčtování za elektřinu,za topení a jsem z toho trošku zpitoměla...čísla,čísla a jen čísla.Podobné situace zažívám na úřadě,na nádraží,u lékaře. Ten snad celou dobu na mě mluvil latinsky.

(Zaměstnanci jednotlivých instituci,zběhli ve své práci,si neuvědomuji,že to,co je pro ně samozřejmé,není samozřejmost pro jejich spoluobčany). Jediné,co jsem pochopila bylo infuze. Ano,napsal mi infuze,ale ani ty nezabraly.Obstřiky také ne.Asi se nevyhnu operaci.

Na stáří je snad nejhezčí jen ty životní zkušenosti. Jenže... k čemu mi jsou moje životní zkušenosti.Nikdo ode mně nechce poradit,nikdo o moje zkušeností nestojí. Dcera se tváří,že všechno ví nejlíp.Syn také tak. Po tak těžké operaci,operaci nádoru mozku už zase blbne.Chodí do posilovny.Prý kvůli postavě,ale copak tohle je v životě nejdůležitější?...Vzhled?...Svaly?...Nemám slov. Fakt ty chlapy jsou někdy jak malé dětí.

Tuhle v obchodě kde pracuji ke mně přišel asi pětašedesátiletý muž,abych mu poradila vybrat košili – černou na pohřeb.Povídá mi: *Paní, to už je druhej pohřeb v rodině,před půl rokem mi umřela manželka,jsem vdovec,víte?...nechtěla byste mě, vercajk mám ještě dobrý.* Myslel snad slovem *vercajk* hoblík ? Pilku? :-)

Jsem nějaká uondaná . Do práce. Z práce.K doktorovi .Do práce.Z práce.K doktorovi ....

Plánovala jsem si,jak si udělám radost,že si k Vánocům koupím notebook a houby s octem,penízky se rozkutálely jiným směrem.

Chci popřát VŠEM hezké Vánoce,hodně radosti,pohody a zdraví.