Ptáte se kdo a nebo co? Letošní svátky přece :-)

   Vánoce pro mě začaly už ve čtvrtek, když v pozdním odpoledni kolega otevřel CO2 inkubátor a ten konečně zel prázdnotou. Měla jsem pocit, jako bych zdolala nějaký pomyslný vrchol. A večer jsem doma mohla konečně zahájit přípravy. Uvařila jsem brambory na salát, sepsala synovi seznam nákupů a snažila se ještě něco uklidit. V pátek následoval další nákup, obstarání kočičí potravy, příprava salátu, konečně jsem si koupila jmelí (letos mi jej nikdo nedaroval) a dotažení úklidu. A pak samozřejmě každoroční rituál - pečení vánočky. Jako obvykle jsem se vypravila k nejkámošce, se kterou toto již mnoho let provozujeme. Domů jsem dorazila na Štědrý den ve 4 hodiny ráno (přivezla mě ´další kamarádka) i s vánočkou.

   Doma čekla nazdobený stromeček, ale naopak chyběla dcera. Poprvé za 19 let se štědrodenní snídaně odehrávala bez ní. Synova přítelkyně jásala nad domácí vánočkou a stejně tak i nad cukrovím. Doladily jsme spolu stromeček, ze kterého největší radost měla naše Richenza - neustále sundávala ozdoby a odnášela je do své skrýše za křeslem. Syn nás na chvíli opustil a vrátil se se dvěma kyticema. (Pokládám živou kytku za nekrásnější vánoční dárek). Mezitím se vrátila dcera a z trouby zavoněly vinné klobásy. Jako tradičně přinesl syn betlémské světýlko ze skautské klubovny. Odpoledne jsme šli všichni zapálit svíčku a položit vánoční kytičku na hrob dceřina bývalého přítele. Po návratu si každý zabalil dárečky, holky prostřely sváteční stůl, já dopékala lososa a Richenza po celodenním zlobení vzorně usnula ve svém košíku. Večeře všem chutnala a pak už "Ježíšek" zazvonil...postupně jsme si rozbalili dárečky. Potěšilo mě, že se "všechny děti" tvářily spokojeně a také chlupatá potvůrka si vynalézavě hrála s novou pěnovou kuličkou. Ani na mě "Ježíšek" nezapomněl a v duchu svého hesla "bez knížky nejsou Vánoce" jsem obdržela hned 3 historické. Také přírodní mýdlo, které jsem si moc přála, krásný přívěšek a spoustu maličkostí od kamarádek a kolegyněk. Po nadílce jsme se s vínem, cukrovím, sýrem a oříšky nastěhovali do mé veliké postele k televizi. Štědrovečerní pohodu pokazila jen zpráva z Moravy. Švagr je v nemocnici, ale všichni věříme, že jej do Silvestra pustí domů.

   Včerejšek a dnešek byl ve znamení klidu, hořících svíček, sváteční procházky, Richenzina řádění a vyprovázení dcery, která odjela na Moravu už dnes. My ostatní se tam chystáme ve čtvrtek. S vařením jsem to nepřeháněla, včera se dojídaly zbytky od Štědrovečerní večeře a dnes připravil syn jen lehký oběd. Navštívit nějak nemám koho, s odchodem manžela návštěvy jiných manželských párů ustaly. A tak tedy sedím, u nohou mi spí moje zrzavé potěšení, syn odjel na horolezeckou stěnu, jeho přítelkyně se učí ke zkouškám a dcera snad už dorazila k tetě a k babičce.

Mějte krásný sváteční večer a děkuji za vaši milou, virtuální společnost, holčinky.