Sluníčko svítí, mrzne jen to praští a ani sněhová vločička nespadne. Všude okolo cítím chlad. Jo a taky se bojím. Už za týden má dcera maturitní ples, jenž je pro mě noční můrou. Chtěj nechtěj tam určitě narazím na Ex, kterého jsem více jak půl roku neviděla a kdyby jen na něj...ještě ke všemu tam bude se svou nynější partnerkou. Už teď si dovedu živě představit jízlivý úšklebek na jeho tváři. Jasně, budu tam bez doprovodu, neexistuje nikdo, kdo by se obětoval. Dost krušné zjištění.

   "Jestli nebudeš s nikým o svých pocitech mluvit, tak se z toho zblázníš", řekla mi v neděli kamarádka, kterou jsem po hodně dlouhé době navštívila. "Jestli o těch svých depkách nepřestaneš mluvit, tak se z toho zblázníš a tvé okolí taky", napsala mi dnes nejkámoška. Tak tedy nevím, nejspíš už jsem úplně totální blbka. Samozřejmě, podle nejkámošky bych neměla vzdávat seznamování a předvčerem se mě snažila vyfotit, abych si mohla založit někde profil. Jakmile jsem dnes ráno našla fotky v poště, bylo mi jasné, že s takovou obludou by se seznámil leda tak mentálně postižený bezdomovec. A to ještě pouze kvůli vidině střechy nad hlavou a radiátoru...

  " Další třešinkou na dnešním dortu" se ukázalo vyšetření v nemocnici. Pan doktor se mnou přátelsky pohovořil, prohlédnul mi co se dalo a do zprávy napsal "obézní". Do kýžené chvíle jsem byla přesvědčena, že žiju s nadváhou a ono ejhle, povýšila jsem do vyšší kategorie. A blbka k tomu.

   S děsem myslím na pozítřek a zkoušku plesových šatů. Nejraději bych se neviděla :-(