Ilustrační foto

Včera mi Máti řekla, uklid si konečně ty šuplíky u stolu už pár let tu nebydlíš. Tak jsem se do toho v neděli vyhrhla, znáte to najdete tam poklady z dob mládí či bižu od prvních lásek, ale také ještě "ručně" psané dopisy a pohledy. Do jednoho jsem se začetla a přečetla ho snad 5x byl od spolužáka ze školy a říkám si tak tomuhle musím napsat zavolat zkontaktovat a zjistit jak se má. Jak žije a kde vůbec skončil po škole. Tak si tak zabrouzdám na spolužá*** a najdu si naši školu, jeho třídu a vidím tam jen u jeho jména křížek s datumem umrtí :-( Už dva roky je mrtvý. Je mi z toho všeho smutno. A bolí mě srdíčko.

Už nebudu odkládat to, že někomu někdy napíšu nebo ho někdy někde potkám. Sice jsme ještě mladí ale bohužel i mladým lidem se stavaj tyhle hnusný věci.