Asi před třemi měsíci jsme se v práci dozvěděli, že pojedeme na školení jednoho produktu co prodáváme do Španělska. Fakt nekecám, koukali jsme jak blázni. Bylo to povinný vykroutit nás z toho mohla jenom nemoc. Tedy nevím o nikom  kdo by se kroutil, hi,hi,hi.

     A tak nastal den D a my jsme minulý týden vyrazili. Vstávala se ve čtyři ráno abych byla včas na letišti. Letěla jsem podruhé v životě a tak jsem si připadala jako ostřílený pilot. ( poprvé před třemi lety do mě museli nalít pár panáků aby mi to bylo jedno a abych se nebála). Tentokrát jsem letěla jsem nalačno a bez alkoholu v žilách. Byla jsem na sebe pyšná.

     Měly jsme mít sebou pouze příruční zavazadla kvůli rychlému odbavení. Uniformovaná paní oblečená do gumových rukavic mi okamžitě zabavila lak na vlasy a deodorant. Chvíli jsem na ní koukala jestli si to nerozmyslí, ale pochopila jsem že ne, obě věci putovali do velké krabice pod pásem. No tak to neprošlo. Po odbavení jsem některé kolegy (z jiných firem) se kterými jsem se neznala poprosila aby si mě pořádně prohlédly, protože zítra budu mít na hlavě roští a určitě budu smrdět. Všichni jsme se skvěle bavili, protože tomu neprošel gel na vlasy, jinému zubní pasta, tý neprošel lak či deodorant, víc jak polovina cetujících přišla o své zkrášlovače. Smích přešel na chvíli  jednu dívčinu které vyhodili Hugo Bosse 125ml asi za dva tisíce. (mě by vomejvali) No, nakonec byla statečná a brala to s humorem - chtěla vonět a taky bude smrdět. Jen by mě zajímalo jestli to ti letištní zaměstnanci vyhodí, nebo toho mají doma celé koupelny. Vždyť je to originál zabalené a skoro všechno nepoužité, hi,hi,hi. Padly tam i takové názory, že to potom prodávají vietnamci na tržnicích za supr ceny. Nebo mě napadlo, že jsme si to tam mohli dát do nějakého depozita a cestou zpátk si to vyzvednout.

     Letěli jsme čártrovým letem a jenom my. No teroristi jak vyšití. Těsně před odletem začala vánice. Letadlu to naštěstí nevadilo a tak jsme vyrazili. Vzlet proběhl v pořádku, svítání nad mraky bylo nádherné. Po hodince podávali jídlo (bramrový salát a řízek, k tomu tvarohový koláč) a pití - teda to byl servis.

     Za necelý tři hodiny jsme přistáli do zhruba dvaceti stupňovýho tepla- nádhera. Na letišti nám rozdali všechno potřebné k pobytu (klíč od pokoje, rozvrh na oba dva dny), podepsali jsme nějaké papíry, všechno v angličtině a já ji neumím a tak doufám, že to nebylo nic za co mi příjde za půl roku faktura hi,hi,hi. Ne, nebojte oni mi to mladší kolegové přeložili.

     Nastrkali nás do autobusu, na každém sedadle klip s dotazníkem a zase něco v angličtině- prý pro potřeby hotelu. Rozjeli jsme se a my měli vyplňovat. Ježiši, mě se dělá špatně jenom když  koukám na kolotoč a oni po mě chtěli za jízdy přečít a vyplnit test. No ještě že jsme se nemuseli podepisovat, tak jsem tam kroužkoval poslepu.

     Po čtyřiceti minutách a po projetí asi největšího počtu kruhových objezdů (dvou i tříproudových) koncentorvaných v jednom městě jsme konečně dorazili na hotel, kde probíhalo veškěré dění.Byla to nádhera. Ubytovali jsme se v romantických pokojích a šli na oběd. Po obědě začal maraton školení, který končil až v osm večer. To jsme byli pozváni na večerní akci plnou hudby, jídla a zábavy. Skvělá byla laeserová vodní šou.Vyčerpaná jsem po jedenáctý zapadla do luxusní postýlky a spala jak by mě do vody hodil.

     Ráno jsem se vzbudila a říkám si sakra co co mám s okem? Oko červený, pod okem nateklý. Přes noc se mi tam vyklubal opar. Takže jsem nejen smrděla, na hlavě roští, ale navíc jsem vypadala jako jako mongolský pastevec po flámu. Nevím proč, ale všichni se na mě tak divně dívali....., ono to totiž spíš vypadalo, jako bych někde jednu dostala

     U snídaně jsme se z důvěrných zdrojů dozvěděli, že oběd nebude, že dostaneme jenom nějakou malou bagetku a ta se prý nedá jíst. No co, tak jsme si nenápadně do ubrousků zabalili kroasanty  a podobný pečivo, nastrkali to do tašek a spokojeně odešli dále se školit

      Ve dvě hodiny nás opět nahnali do autosubu, kde nám strčili do ruky krabičku s bagetkou a banánem a šupajdá na letiště. Odlet byl plánovaný na čtvrtou. A zase ty dotazníky. Bagetka nebyla moc dobrá, banán miniaturní ( myslela že v evropský unii jsou na banány nějaké předpisy, hi,hi,hi) tak že se mi žaludek kroutil hlady. V tašce byly ještě zásoby od snídaně,  ale bylo mi to blbý rozbalit na letišti, A tak jsem to vydržela až do letadla. Tam mi svitla naděje, že vlastně dostaneme jídlo - huráá. No radost mě přešla, když přede mě postavili miňonky, tuc, tuc a sušený meruňky. Zlatý zásoby od snídaně - konečně na ně došlo.

      Kolem sedmý přistáli. Sice na jiným terminálu, než jsme měli zaparkovaný auta, ale i to se vyřešilo - svezli nás na to správný místo autobusem. On totiž odlítal ruský prezident Medvěděv a nikdo tak proto nemohl přistát na tom "jeho" terminálu.

     Celkový zážitek byl suprový, měli všechno perfektně zorganizovaný, byla to pastva pro oči. Tedy pro ty moje jen pro jedno, protože na to druhý ještě dneska skoro nevidím. Jak říkám mongolský pastevec hadr. To bych totiž nebyla já abych si nepřivezla nějaký suvenýrek z dalekých končin, kde jsem před tím nikdy nebyla a nejspíš se už ani nikdy nebudu.

Hezký den přeji

Evik