a konečně to ze sebe dostaň ven....

Byls' vytoužený,radostně očekáván.

Narodil ses a byl jsi krásný. Jako panenka,říkali človíčkové co nakoukli do kočárku.Hýčkali jsme si tě jako státní poklad.Když jsem tě kojila ručičkama jsi často prozkoumával mou tvář.Vyrostl jsi coby dup.Přišla školka,škola,ještě v šestnácti jsi mě spěchal naproti,když jsem se vracela z práce a nestyděl ses držet se mé ruky.....

A najednou jsi měl 18té narozeniny.Radoval ses z dárků a nejvíce z hodinek od táty...jsou fakt supr,říkal jsi.Pamatuju si to přesně,protože to byla jedna z tvých posledních hlášek........................................................................................

Pak jsi odejel tancovat a už ses k nám nevrátil-nebyla to tvoje chyba,to jen kdosi pil víc než mohl unést sedl do auta a zabil nám tebe.Je to už víc než deset let a pro nás je to jako včera.Máme tě rádi synku.

Jsem ráda,že po tak dlouhé době mohu částečně vypsal ten svůj žal.Vám ženy,které máte odvahu číst to mé sténání -díky za pochopení.Sova od Čerchova.