Já nemám slov. Já jsem tak ráda že jste tady se mnou. opravdu, Teď je pro mně nejhorší období, a já se Vám přiznám, neléčím se nějak na nervy, zaplaťpánbůh mám jiné zdravotní problémy ale tento pátek jsem to opravdu již chtěla vzdát, Pokaždé jsem si představila celý můj život který jsem věnovala svým holkám ,co jsme spolu prožily  jak je mám strašně ráda a pak jako by mi tělo nechtělo dovolit vykonat žádný jiný pohyb. Jako by u mne něco stálo a říkalo mi  nedělej to. Já jsem už tolik v životě bojovala že si připadám jak v tom seriálu Mesh pořád ve válce. Pak se stalo něco co bych nikdy nečekala. Napsala mi jedna z deničkářek a napsala něco tak pěkného že jsem se rozbrečela a nemohla spát a do dnešního dne. Oči jsem měla tak nateklé a bolavé ale cítila jsem s dcerkou že se najdou lidé i když je neznáte kteří vám pomohou a moc. Já ji tady moc děkuji poněvač Vím že si tento článek bude určitě číst a ještě jednou moc a moc. Dodala mi tolik síly tak jako i vy, že jsem pochopila že i kdybych byla v tom pekle a měla se tam smažit ,já se musím z toho pekla vydat na tu cestu i kdyby byla jen uzounká ale bylo by na ní světlo na které tolik čekám a naděje kterou tolik potřebuju. Děkuji Vám všem sluníčka moje. Tolik bych vás všechny objala a poděkovala za to co pro mně děláte. nikdy bych tomu opravdu nevěřila že se najdou i lidé , s takovým srdcem. děkuji i za dcerku. .