Ilustrační foto

Dnes jsem si řekla že ani nikam nepůjdu. Venku je mráz  skoro -20°C pod nulou a tak přeci nebudu se procházet jen proto že se potřebuji vyvenčit. Uvařila jsem si kafíčko sedla do křesílka které mám přímo pod oknem a začetla se do knižky.

:-) když v tu chvíli někdo u mně zazvonil, Nikoho jsem nečekala , na kávu jsem také nikoho nezvala a tak jsem se šla podívat za dveře, tam nikdo tak zase pantofle na nohy a tradá dolů. Nemáme výtah a já nemám okna ke zvonkům ale na dvůr tak musíme holt cvičit po schodech, No i na chodbě se mně postavily zimou bradavky ale co naplat otevřít jsem musela.

Když jsem zahlédla osobu která ke mně jde nevěděla jsem zda semám vrátit a nebo otevřít. Po roce jsem znovu uviděla manžela, Stál tsam jak zmrzlý knotek , tak jsem otevřela s tím že mi jenom něco chce a zase pomašíruje,

No slušně se mně zeptal zda neobtěžuje což sem si v duchu řekla že aNO   ALE PAK JSEM HO POZVALA DÁLE.:-( né nebojte se žádný sex nebyl ani hrátky neboli pokus. i když je pravdou že mi to schází neboť na mně rok žádný chlap nešách ale zasevím co si mohu dovolit, Potřeboval se asi dovědět jak žiju a hlavně zda jsem si nikoho nenašla. škoda že jsem si od souseda nepůjčila bundu, nahrála bych to jako že přítele již mám. No i když nerada ale dali jsme si kávu on donesl můj milovaný zákusek rakvičku a tak jsem se dověděla jak to u nich na chalupě všechno klesá na hubu--jak se říká.:-)

tchán který mi ublížil nejvíce tak ho postihla mozková mrtvice je ležák a je zaražený takže kolem něj musí každý skákat. dle vyprávjení to již leze i manželovi i tchýni na nervy, Sama je v letech a musí se o něj starat co se týče  na velkou  na malou a již pry nemůže. Jeho otázkou pry je za co se mu to stalo. Tak jsem řekla manželovi od plic že to má za všechno co mi udělal a že jsem vždy říkala že Boží mlýny melou pomalu ale jistě, A mohu říci že i když si tchán pry přeje abych tam došla a vše mu odpustila mám svou hlavu a odpustit nedovedu. byla jsem na dně když jsem se tady přihlásila a vy ste mně daly do kupy bez vás bych už tady dávno nebyla, vzdlala bych to.I manžel říkal abych tam došla ale já mu na to řekla že ne že za mnpou on taky nedošel aby se omluvil co udělal s naším manželstvím, jak jsem začínala bez koruny neměla jsem ani na rohlik a chodila spát hladová byla jsem ráda když mi sousedka donesla na okoštování buchtu tak jsem si dva kousky šetřila na celý týden. a on si hověl v penězích a ještě mně hnusně nazval zlodějkou. nikdy nikdy bych tomu člověku neodpustila a i když se to nemá jsem ráda že došlo na moje slova a on ted pocituje jak je bezmocnému člověku, jen je mu líto že se o něho někdo stara měl by zustat sám aby poznal co to je.  No tak jak jsem si pokecala dneska s manželem tak jsem si nepopovídala za celý život v manželství. je zmněněný obrátil o 180stupnů ted pochopil že když dojde domů je tam zima není tam takové teplo domova které jsem vytvářela aby se cítil dobře, tchýně mu není schopná vyžehlit ani košili . Na jedne straně mi ho bylo i líto ale na druhé straně kdyby se vzepřel svemu otci a matce naše manželství by fungovalo dodnes. škoda. nemusela  jsem zůstat sama:-( :-( :-( no co se dá dělat. při odchodu se mně zeptal zda se může někdy dojit podívat na dceru. povolila jsem mu to i když nevím zda jsem udělala správně, I když jsme od sebe na těch 22let nezapomenu a i když nebylo dobré manželství přeci jsme někdy měli i ty překrásné chvíle na které se zapomenout nedá. Pořád jako bych na něho myslela a stále ho mám v srdci a někdy se přistihnu že je mi po něm ii smutno. ale už je pozdě. On zůstal sám . ja také a tak to asi osud chtěl.