Ilustrační foto

XY: Proč se mi vyhýbáš?

XX: Protože seš zákeřnej vlk a já sem hloupý jehně. Bojim se, že mě sežereš.

Rozhovor hodný dospělých lidí, že ano? :-)

Slouží pouze k ukázce, k zavedení do problému, do mého problému....

Kdysi jsem byla nařčena, že jsem, cituji, sobeckej studenej psí čumák. No vlastně to nebylo kdysi, nýbrž celkem nedávno. Že jsem kámen, neschpný vyjádřit jakékoli city... A také že neumím řešit své problémy.

Jsem stejně dekadentní jako celá tahle doba. Nic mi není svaté a každá zrada je pro mě způsob, jak se posunout dopředu. Někteří lidé si myslí, že s koncem určizé životní etapy končí celý jejich život. Jsme populace pesimistů. Sklenice může být buď napůl prázdná nebo napůl plná, záleží na úhlu pohledu. Pro mě je každý konec zároveň novým začátkem. To, že nebrečím, nekřičím a nenadávám, ještě neznamená, že mě nic nebolí. Bolí, a jak... Ale prostě se zvednu a jdu dál. Kolikrát dostanu přes čumák, no kolikrát ještě? Kdyby to šlo spočítat...

Někdo mě vykrádá. Vykrádá mé nápady, moji hlavu a sprostě si přivlastňuje mé myšlenky, jako by byly jeho vlastní. A to mě štve. Ne to, že jsem "studenej psí čumák". Ten někdo mě sežral za živa, aniž by si to uvědomoval... Moje novoroční prokletí...které se mi teď snaží radit, jak mám žít, když samo to neví, a to je prosím o hezkých pár let starší...

Ještě že do konce tohoto roku už zbývá tak málo...už brzy to skončí...doufám :-)