Ilustrační foto

A budu s ním spát a budu a budu a budu! Kašlu na to, že se na mě ti, co to vědí, dívají skrz prsty. Že si kolegyně v práci myslí, že jsem dost naivní na to, že mi táhne na třicítku.Ať si ostatní říkají co chtějí, stejně se mi líbí trochu provokovat a chovat se proti pravidlům, obzvlášť, když to vlastně nikomu neuškodí.

Vím, že se chovám jako puberťák, ale stejně si myslím, že by člověk neměl dát na tolik na názory ostatních, jako spíš na své pocity. Navíc by každý měl mít nějakou tu neřest, tajemstvíčko, zkrátka docela malý hříšek, jinak by lidská společnost byla strašně nudná...

Onehdy přišla na návštěvu maminka a povídá: "Holka, ty nemáš rozum, já být tebou, tak jde z bytu natotata! S tímhle přístupem si žádného pořádného chlapa nikdy nenajdeš...vždyť by se ti leda vysmál." Já vím, ona to se mnou  myslí dobře,jenže kdo by poslouchal, co mu radí rodiče.

Už jsem několikrát byla na vážkách, jestli s tím nemám skončit a chovat se jako každá rozumná mladá žena, ale on je prostě tak sladký, nechrápe, nesmrdí a jak krásně se s ním mazlí a usíná. No a co, že ráno na světle vypadá, že už je dávno za zenitem a - přiznávám - místy už je trochu plešatý. Pro mě je to pořád stejný fešák jako v mládí. A i když nemám zrovna velkou postel, tak pro nás dva je tam vždycky dost místa.

Zkrátka a dobře, plyšový medvěd do mého pelechu patří! :-)