Když byl náš syn

Jakub menší přicházel v noci do naší ložnice s argumentem,že on je statečný jen ve dne.V ten moment ho poslat zpět do jeho pokoje prostě nešlo.Dnes příjde do ložnice,když je manžel mimo domov ,abych se nebála já.

:-)))

Úplně živě to vidím

:-)))

Jééé

to jsi napsala moc pěkně a na druhou stranu, chlap má být připraven na všechno, že jo

Jééé

to je pravda

jj

lukš když je marod tak je u nás v posteli...dusí se totiž a já mohu hlídat že má hlavu nahoře a že to udýchá...a tak je to úplně to samé v bledě modrém...hihihi

Známe...

Ha, há! To znám. Aby moje zlatíčko dceruška měla krásné usínání a spaní, brala jsem si jí do postele, protože jinak dokázala prořvat celou noc. A kdo to má taky vydržet, že! Z manželských postelí jsme jí dostali, když jí byly tři roky. A byl to boj a přemlouvání. Nakonec zabrala nová válenda. A přesto občas v noci přišla. Vlastně ona nechodila, vždycky přijela na koloběžce, v podpaží plyšáky a uhnízdila se u nás. Několikrát za noc, jsem jí vracela zpátky do její postele. Ale byl to boj!!!

Známe...

to znám taky, klukovi to vydrželo, až do 6 let.My už byli tak vycvičený, že mladej jenom prohlásil, mám noční můru a my automaticky zvedli okraj deky a ráno se divili, kde se tam vzal..Jednou děcka zůstaly u známých, co měli taky stejně staré děti a spaly v postelích po dvou.Martin pak přišel, že ho Anetka pokopala v noci.My ho nelitovali a jen řekli, vidíš, takové to máme my.A nejednou to šlo a zůstal ve své posteli.