Rozverně se poohlížím po článcích na internetu a naskakuje mi husí kůže nad titulky o politice, o tunelářích, o státě, kterému se ...
Jen tak..
Poslední dobou mne nenapadají témata, o kterých bych mohla nezaujatě napsat. Možná je to lenost, probuzená věčnými mlhami, nebo pohodlnost, podpořená bolestmi kloubů a kostí. Každopádně občas marně hledám vhodná slova či větná spojení, abych popsala všední dny obyvatelky architektonického skvostu. Trochu mne zaráží prezentace Koldomu jakožto komunistické myšlenky, stejně fantastické jako nekonečný příběh a stejně historické jako hvězdy na domech a lampiónové průvody s mávatky.
Nevím jak kdo, ale já tu byla a jsem šťastná. Pravda, rozčiluje mne pohled na bývalou zdevastovanou školku, na zhuntované nově opravené výtahy, věčně nesvítící, ale je to můj domov. Tajné učitelování na schodech nebo v suterénu, lítání po chodbách, provázené hlasitým nadáváním sousedek, tiché rozjímání v nejvyšším patře s pohledem upřeným na malebnou zalesněnou krajinu a komíny chemických závodů.
Zejména nyní, v dobách blížících se svátků, mě u srdce svírá o to víc. Vzpomínky na blonďatou princeznu při mikulášské besídce a hordu řinčících čertů na chodbě jsou nezapomenutelné a ruku na srdce, kdo je dnes ochoten ve svém volném čase uspořádat představení pro děti? Prostě jen tak..
Vánoce jako takové mi spíš vhánějí slzy do očí. Čas lásky, čas rozdávání dárků, čas úsměvů. Kde to zůstalo?
V sobotu jsem byla venku.
Šinu si to takhle po chodníku a vyhlížím první známky ozdobených oken. Zajeli jsme do vedlejší uličky. Statný muž řezal svoje děcko, které dupalo a řvalo o stošest. Při pohledu na mne se zarazil a dítě pustil. Malý prcek si utíral slzy a jeho výraz byl tak strašně smutný, že moje veškerá radost z procházky byla tatam.Projížděli jsme kolem nich a onen muž pozdravil: "Dobrý den".."Jak pro koho", odtušila jsem a mrskla očima po malém klučinovi. A ten se usmál. To mrňavé "nic" vykouzlilo úsměv, zbytky slz na tváři.
Ještě večer před usnutím jsem měla před očima oblíčejík, zbrázděný rozmazanými slzami a tak dospěláckým úsměvem. Připomněl mi moje průšvihy, moje odpuštění i udobřování vůči rodičům. Připomněl mi tu sladkou a opojnou atmosféru předvánočního očekávání. A připomněl mi, že je úplně jedno, jestli je mi sedm nebo padesát. Můžu vyhlížet Ježíška, vzpomenout si na vůni maminčina cukroví, můžu si malovat prstem na sklo vločky, můžu si představovat krajinu a krásu podle Josefa Lady.
Vždyť pohádky se nemusí prožívat jen při sledování televizního programu...
Hodnoťte zápisek kliknutím:
Další zápisky v deníčku Zrcadlo
Křest knížky Svlečená do ...
Ráno, pět minut po páté. Kočičí příšerky se mi prohnaly kolem hlavy, Cosi jsem zamumala a ohnala se rukou. Zastřený pohled do oken ...
Bilancování
Je načase se vyjádřit k dnům uplynulým, k novinkách, které mi otočily život naruby. Jak však najít všechny synonyma pro ...
Křest knížky Svlečená do ...
Přátelé moji, chtěla bych vás pozvat na křest knížky Svlečená do naha, který se koná 23.6. v 16.00 v Luxoru na Václavském náměstí v ...
Dárek
„Tak jsme tady," ozvalo se ode dveří. Rodinka rozrazila dveře, vyplašila mou zvířecí říši, která odpověděla prsknutím do ...

Reakce na zápisek
Pliskova23
Smekám...
Proplakala jsem Tvé deníčky, ve kterých jsi popisovala svůj boj s nemocí. Dodnes nechápu, kde se v Tvé tak křehké duši bere tak obrovská síla ...Až dnes s údivem zjišťuji, že jsi jen o malinkato starší než já a o to víc si uvědomuji, jak šťastně žiju se svými malichernými problémy. Kvůli Tobě a Drndě chodím na deníčky...Tobě a vlastně všem přeji hodně zdraví
.
Iva.
kiwiii
Dnes
poprvé jsem otevřela tvůj deník.Chtěla jsem při kafi přečíst nějaký příběh a letět zas dál.Těď sedím a čtu a čtu,občas musím zamrkat abych vyhnala slzičky z očí.Máš hezký styl psaní.Díky,že máš otevřené dveře a nechala si mě nahlédnout do života vozíčkářů.Přeju ti samé hezké dny.
zenalouze
To je
opravdu moc hezky napsané a pravdivé
Ivetka - Mejsehezky
To je
JirinaTrhlikova
Máš pravdu
Můžeme vyhlížet Ježíška, můžeme se těšit, jen mám dojem, že už to nedokážu. To těšení, když jsem byla malá, bylo úplně jiné. Nebylo svázané žádnými starostmi a obavami. I teď se těším, ale zároveň se bojím, aby všechno vyšlo. Aby babičky neonemocněly, nebo někdo jiný z rodiny, aby si dospělé děti udělaly dost času a objely celou rodinu, abychom měli všichni práci... Těch obav, které přináší běžný život i dnešní složitá doba je tolik, že to těšení je nějaké scvrklé. Přesto mám vánoce ráda a mám radost, že letos nezačínaly na konci září jako loni. To už byla všude výzdoba. Letod začala až v listopadu, to už je rozumnější.
Tobě přeji krásné těšení.
Ivetka - Mejsehezky
Máš pravdu
Děkuji, i tobě
eldura
Moc hezky
napsáno. Měj hezký večer.
Ivetka - Mejsehezky
Moc hezky
Měj se hezky
32
krásné
a já za tato slova děkuji
Ivetka - Mejsehezky
krásné
Ivetka posílá úsměv
patte
Ivetko
vím,že bys napsala i ty svoji pohádku. Moc tě zdravím
Ivetka - Mejsehezky
Ivetko
Jasně..
patte
Ivetko
Ano ?!
Ivetka - Mejsehezky
Ivetko
Já mám pohádku už napsanou..
jednazesta
Ivetko,
za Tvé psaní se ani nedá dostatečně poděkovat...
Měj hezký večer
jednazesta
Ivetko,
Ivetka - Mejsehezky
Ivetko,
Já děkuji, že čteš
Atevi123
...
Ahoj Ivetko. Také jsem byla svědkem jak jeden muž ošklivě slovně napadl moji kamarádku za to, že dávala svému synovi na zadek. Ale tomu výprasku předcházelo jeho vztekem mlátící tělo do země a hodil botu po ní. Pak se zvedl a když se k němu sehla tak ji kopl do břicha, ale v tom bříšku již měla celkem velké rostoucí miminko. Takže výprask byl si myslím na místě. prostě někdy ty děti to potřebují aby se dostali z šoku, který ovládá jejich hněv. Také nejsem zastáncem fyzického násilí, ale po tom co mi vyvádí ta moje naklonovaná dcerka, tak někdy musím počítat skoro do 50 abych jí nedala. Tak nikdy člověk neví za co to dítko vlastně dostalo. zda-li to bylo oprávněné či ne.
Ale přeji ti lepší zážitky s procházek venku.
Ivetka - Mejsehezky
...
Taky jsem přimhouřila oči, vzpomněla jsem si na sebe
eva♥
Ivetko
Preju ti krasny podvecer
Ivetka - Mejsehezky
Ivetko
Hezký večer přeji i já