Klávesové zkratky na tomto webu - základní

ProŽeny.cz

Na obsah stránky
Velikost textu:

Jen tak..

23. listopadu 2009, 16:18 (upraveno 23. listopadu 2009, 16:19)

Poslední dobou mne nenapadají témata, o kterých bych mohla nezaujatě napsat. Možná je to lenost, probuzená věčnými mlhami, nebo pohodlnost, podpořená bolestmi kloubů a kostí. Každopádně občas marně hledám vhodná slova či větná spojení, abych popsala všední dny obyvatelky architektonického skvostu. Trochu mne zaráží prezentace Koldomu jakožto komunistické myšlenky, stejně fantastické jako nekonečný příběh a stejně historické jako hvězdy na domech a lampiónové průvody s mávatky.  

 Nevím jak kdo, ale já tu byla a jsem šťastná. Pravda, rozčiluje mne pohled na bývalou zdevastovanou školku, na zhuntované nově opravené výtahy, věčně nesvítící, ale je to můj domov. Tajné učitelování na schodech nebo v suterénu, lítání po chodbách, provázené hlasitým nadáváním sousedek, tiché rozjímání v nejvyšším patře s pohledem upřeným na malebnou zalesněnou krajinu a komíny chemických závodů.  

 Zejména nyní, v dobách blížících se svátků, mě u srdce svírá o to víc.   Vzpomínky na blonďatou princeznu při mikulášské besídce a hordu řinčících čertů na chodbě jsou nezapomenutelné a ruku na srdce, kdo je dnes ochoten ve svém volném čase uspořádat představení pro děti? Prostě jen tak..  

 Vánoce jako takové mi spíš vhánějí slzy do očí. Čas lásky, čas rozdávání dárků, čas úsměvů. Kde to zůstalo?  

 V sobotu jsem byla venku.  

 Šinu si to takhle po chodníku a vyhlížím první známky ozdobených oken. Zajeli jsme do vedlejší uličky. Statný muž řezal svoje děcko, které dupalo a řvalo o stošest. Při pohledu na mne se zarazil a dítě pustil. Malý prcek si utíral slzy a jeho výraz byl tak strašně smutný, že moje veškerá radost z procházky byla tatam.Projížděli jsme kolem nich a onen muž pozdravil: "Dobrý den".."Jak pro koho", odtušila jsem a mrskla očima po malém klučinovi. A ten se usmál. To mrňavé "nic" vykouzlilo úsměv, zbytky slz na tváři.  

 Ještě večer před usnutím jsem měla před očima oblíčejík, zbrázděný rozmazanými slzami a tak dospěláckým úsměvem. Připomněl mi moje průšvihy, moje odpuštění i udobřování vůči rodičům. Připomněl mi tu sladkou a opojnou atmosféru předvánočního očekávání. A připomněl mi, že je úplně jedno, jestli je mi sedm nebo padesát. Můžu vyhlížet Ježíška, vzpomenout si na vůni maminčina cukroví, můžu si malovat prstem na sklo vločky, můžu si představovat krajinu a krásu podle Josefa Lady.  

 Vždyť pohádky se nemusí prožívat jen při sledování televizního programu...

Hodnoťte zápisek kliknutím:

12345678910

Reakce na zápisek

Přidejte svůj názor

Pliskova23

1. prosince 2009, 13:21

Smekám...

Proplakala jsem Tvé deníčky, ve kterých jsi popisovala svůj boj s nemocí. Dodnes nechápu, kde se v Tvé tak křehké duši bere tak obrovská síla ...Až dnes s údivem zjišťuji, že jsi jen o malinkato starší než já a o to víc si uvědomuji, jak šťastně žiju se svými malichernými problémy. Kvůli Tobě a Drndě chodím na deníčky...Tobě a vlastně všem přeji hodně zdraví
Iva. 

  • Reagovat
  • Nevhodný příspěvek

kiwiii

1. prosince 2009, 12:08

Dnes

poprvé jsem otevřela tvůj deník.Chtěla jsem při kafi přečíst nějaký příběh a letět zas dál.Těď sedím a čtu a čtu,občas musím zamrkat abych vyhnala slzičky z očí.Máš hezký styl psaní.Díky,že máš otevřené dveře a nechala si mě nahlédnout do života vozíčkářů.Přeju ti samé hezké dny.

  • Reagovat
  • Nevhodný příspěvek

zenalouze

27. listopadu 2009, 8:47

To je

opravdu moc hezky napsané a pravdivé

  • Reagovat
  • Nevhodný příspěvek

Ivetka - Mejsehezky

27. listopadu 2009, 11:22

To je

  • Reagovat
  • Nevhodný příspěvek

JirinaTrhlikova

24. listopadu 2009, 6:27

Máš pravdu

Můžeme vyhlížet Ježíška, můžeme se těšit, jen mám dojem, že už to nedokážu. To těšení, když jsem byla malá, bylo úplně jiné. Nebylo svázané žádnými starostmi a obavami. I teď se těším, ale zároveň se bojím, aby všechno vyšlo. Aby babičky neonemocněly, nebo někdo jiný z rodiny, aby si dospělé děti udělaly dost času a objely celou rodinu, abychom měli všichni práci... Těch obav, které přináší běžný život i dnešní složitá doba je tolik, že to těšení je nějaké scvrklé. Přesto mám vánoce ráda a mám radost, že letos nezačínaly na konci září jako loni. To už byla všude výzdoba. Letod začala až v listopadu, to už je rozumnější.
Tobě přeji krásné těšení.

  • Reagovat
  • Nevhodný příspěvek

Ivetka - Mejsehezky

27. listopadu 2009, 11:23

Máš pravdu

Děkuji, i tobě

  • Reagovat
  • Nevhodný příspěvek

eldura

23. listopadu 2009, 19:35

Moc hezky

napsáno. Měj hezký večer.

  • Reagovat
  • Nevhodný příspěvek

Ivetka - Mejsehezky

23. listopadu 2009, 19:54

Moc hezky

Měj se hezky

  • Reagovat
  • Nevhodný příspěvek

32

23. listopadu 2009, 18:42

krásné

a já za tato slova děkuji

  • Reagovat
  • Nevhodný příspěvek

Ivetka - Mejsehezky

23. listopadu 2009, 18:53

krásné

Ivetka posílá úsměv

  • Reagovat
  • Nevhodný příspěvek

patte

23. listopadu 2009, 18:26

Ivetko

vím,že bys napsala i ty svoji pohádku. Moc tě zdravím

  • Reagovat
  • Nevhodný příspěvek

Ivetka - Mejsehezky

23. listopadu 2009, 19:32

Ivetko

Jasně..

  • Reagovat
  • Nevhodný příspěvek

patte

23. listopadu 2009, 19:18

Ivetko

Ano ?!

  • Reagovat
  • Nevhodný příspěvek

Ivetka - Mejsehezky

23. listopadu 2009, 18:28

Ivetko

Já mám pohádku už napsanou..

  • Reagovat
  • Nevhodný příspěvek

jednazesta

23. listopadu 2009, 18:25

Ivetko,

za Tvé psaní se ani nedá dostatečně poděkovat... Měj hezký večer

  • Reagovat
  • Nevhodný příspěvek

jednazesta

23. listopadu 2009, 18:59

Ivetko,

  • Reagovat
  • Nevhodný příspěvek

Ivetka - Mejsehezky

23. listopadu 2009, 18:27

Ivetko,

Já děkuji, že čteš

  • Reagovat
  • Nevhodný příspěvek

Atevi123

23. listopadu 2009, 17:14

...

Ahoj Ivetko. Také jsem byla svědkem jak jeden muž ošklivě slovně napadl moji kamarádku za to, že dávala svému synovi na zadek. Ale tomu výprasku předcházelo jeho vztekem mlátící tělo do země a hodil botu po ní. Pak se zvedl a když se k němu sehla tak ji kopl do břicha, ale v tom bříšku již měla celkem velké rostoucí miminko. Takže výprask byl si myslím na místě. prostě někdy ty děti to potřebují aby se dostali z  šoku, který ovládá jejich hněv. Také nejsem zastáncem fyzického násilí, ale po tom co mi vyvádí ta moje naklonovaná dcerka, tak někdy musím počítat skoro do 50 abych jí nedala. Tak nikdy člověk neví za co to dítko vlastně dostalo. zda-li to bylo oprávněné či ne.
Ale přeji ti lepší zážitky s procházek venku.

  • Reagovat
  • Nevhodný příspěvek

Ivetka - Mejsehezky

23. listopadu 2009, 17:45

...

Taky jsem přimhouřila oči, vzpomněla jsem si na sebe

  • Reagovat
  • Nevhodný příspěvek

eva♥

23. listopadu 2009, 16:41

Ivetko

Preju ti krasny podvecer

  • Reagovat
  • Nevhodný příspěvek

Ivetka - Mejsehezky

23. listopadu 2009, 16:44

Ivetko

Hezký večer přeji i já

  • Reagovat
  • Nevhodný příspěvek

Další zápisky v deníčku Zrcadlo

Toulám se

Rozverně se poohlížím po článcích na internetu a naskakuje mi husí kůže nad titulky o politice, o tunelářích, o státě, kterému se ...

Křest knížky Svlečená do ...

  Ráno, pět minut po páté.   Kočičí příšerky se mi prohnaly kolem hlavy, Cosi jsem zamumala a ohnala se rukou. Zastřený pohled do oken ...

Bilancování

  Je načase se vyjádřit k dnům uplynulým, k novinkách, které mi otočily život naruby.    Jak však najít všechny synonyma pro ...

Křest knížky Svlečená do ...

Přátelé moji, chtěla bych vás pozvat na křest knížky Svlečená do naha, který se koná 23.6. v 16.00 v Luxoru na Václavském náměstí v ...

Dárek

„Tak jsme tady," ozvalo se ode dveří.        Rodinka rozrazila dveře, vyplašila mou zvířecí říši, která odpověděla prsknutím do ...