Nepsala jsem už dlouho ony střípky z mého života. Možná se zasekla pověstná jehla na gramofonu nebo došel plyn uprostřed dlouhého kopce, každopádně mi dny ubíhaly stejně stereotypně jako kyvadlo u hodin.

 Ranní vzbuzení maminkou, kterou ubíjí samota vedlejšího pokoje, uvaření kafe a otevření notebooku. Když tak nad tím přemýšlím, žila jsem spíš životy svých přátel než ten svůj. Nechtělo se mi zaobírat vlastními myšlenkami, kde vítězila dotěrná minulost a chybná rozhodnutí. Novoroční bilancování svádí k sebelítosti a ať jsem jaká jsem, nechci přenášet uslzené tváře do éteru. Možná je to i kapka lítosti a závistivosti, proč to nepřiznat. Nejsem bez chyby a vánoční doba se mne dotýká stejně hmatatelně jako testování autíčka na ovládání nedočkavým tatínkem.

 Dnešní den začal neobyčejně, první sněhové vločky kroužily před oknem a hladily okenní rám. Tančily s urputností předškolního prcka na Mikulášské besídce a odraz občasného sluníčka házel prasátka ze stříbřitě zářící zakrytých korun okolních stromů. Ležela jsem v ustálené poloze a přemýšlela jsem nad příštím rokem. Každou zimu vzývám jaro, onu energii, která omámí smysly a nabije nás na další dny. Byl ještě klid.Kočky mi spaly v nohách a televize vypadala jak černá zívající ústa. Nechtělo se mi narušit to ticho, zkrášlené bělostnými vějíři, snášejícími se z nebe.

 Potichoučku jsem si nachystala kafe a otevřela notebook. Známé zablikání jiných světů. Otevřela jsem první email. Ozval se bzučák u dveří. Kamera mi ukázala usměvavou tvář mé dcery. Otevřela jsem dveře a rozsvítilo se sto třpytivých prskavek v obličejíčku malé vnučky. Bezprostřednost a roztomilost zahnaly ticho pokoje. Smršť emocí mne opět ovládla jako pokaždé, když mi to prťavé stvořeníčko vlepí uslintanou pusu na nos.

 "Mamčo, tohle jsi měla ve schránce," dodala dcera a položila na stůl obyčejnou bublinkovou obálku. Nečekala jsem poštu žádnou, takže jsem si obálku hodila stranou s tím, že to stejně bude nějaká reklama a dál jsem se věnovala pochopení výkřiků a tajuplných symbolů mé malé vnučky Kačenky. Kolik jiskřiček má v očích a její úsměv dostává do kolen. Zdržely se tu asi dvě hodinky a k tajuplné obálce jsem se dostala až před polednem.

 Čekala bych cokoli, ale zcela určitě by mne nenapadlo, že je pro mne nachystané CD s věnováním na mé jméno. Vločky se mezitím změnily ve skupenství tekuté a sluníčko opět vládne obloze. Já tu třímám jednu obyčejnou obálku v ruce a nevěřícně myslím na ty stovky fanynek, které tuhle tichou radost nepocítí.

 Já už svůj nejúžasnější vánoční dárek mám.

 Pouštím si písničky "božského" Káji a v duchu opět jedu středem plného sálu.  Těch tváří a těch lidí, kteří, stejně jako já, vyčkávají na příchod svého idolu. Světla hasnou a refrektory se zaměří na přicházející postavu v saku. První tóny protnou napjaté ticho a teplo obtočí mou hruď. Splním si svůj sen, já to vím.

 A děkuji zprostředkovateli dnešní nádherné chvíle!