Odněkud zaznělo vzdálené klekání,  

 vyjíždím do kraje pro duše klid.  

 Květy si barvitě tancují na stráni,

 v souladu s přírodou chtěla bych žít.

  Větřík mi přehodil přes čelo vlas,  

 neví, že polštářem bude mi mech.  

 Sleduji očima tu spoustu krás,  

 z obzoru tají se na hrudi dech.  

 Svobodu do polí vykřičím snad,

  ruce rozpažené jak ptáků vzlet.  

 Každý z nás tu zemi musí mít rád,

  nikdy ne pozpátku, dopředu jet.  

 Toužím po volnosti a troše štěstí,  

 přání a sny skrytá do krátkých vět.  

 Držím si v tom směru své malé pěsti

  a jedu pomalu poznávat svět.