Velikost textu:

Dárek

20. května 2010, 9:48 (upraveno 20. května 2010, 9:49)

„Tak jsme tady," ozvalo se ode dveří.

Rodinka rozrazila dveře, vyplašila mou zvířecí říši, která odpověděla prsknutím do prostoru.

„Mamčo, asi mě zabiješ, ale já ti něco přivezla.. přednarozeninový dárek. Kdybys ho nechtěla, my si ho klidně odnesem," dodala a vložila mi do náruče malé chlupaté klubíčko.

„Mňau, grnn..", odpovědělo to nic v mé dlani. Kocourek se mi díval přímo do očí a zřejmě ho zaujaly řasy. Packou hmátnul do vzduchu a převalil se nemotorně na bok. Byla jsem ztracená.

„Ty jsi trdlo, viď," šeptla jsem něžně a přivinula mrně k tváři. Sametový kožíšek, zrychlený puls. Chloupky mne šimraly pod nosem. Tiše zapředl a odskočil na peřinu.

„Vy jste se zbláznili," durdila jsem se naoko, ale dušička zpívala. „Vždyť se mi tu servou.."

Starší kočka, princezna a vládkyně nad křeslem, nerudně prskla. Čumák se jí nakrabatil, tělo nahrbilo. To nedopadne dobře, pomyslela jsem si. Mladší kocour se stáhnul do ústraní a jen oči nehybně pozorovaly vetřelce na mé posteli.

„Tak my jdem, chceš ho nebo si ho máme vzít domů? Jo, a jmenuje se Čárlí," ozvalo se ode dveří a já jen mávla rukou. „No, pojď šem, budibudi," šišlala jsem na kočičí mimino. Dostal se mi na břicho kotrmelcem a dvojitým převalením.

Upřímně se přiznám, že jsem měla strach. Bála jsem se, jak ti mí mazáci přijmou mňoukací a nemotorné mládě.

Blížila se noc.

První večer od mámy, od rodiny, která ho dosud rozmazlovala, první večer v úplně cizím prostředí, mezi prskajícími kočkami.

Prcek mi okousal prsty, hltavě zblajznul nabízenou konzervu a packou hrábnul do vody. Plíživě otestoval křeslo a neohrabaným skokem se dostal na zem. Velká se naježila a nenávistně po mně mrskla očima. Na volání nereagovala a uraženě odkráčela na parapet. Mrně zamířilo na písek. Oddechla jsem si, tohle zvládnul. Ozvalo se mňouknutí a vzápětí hrabání. Pak se rozčepýřená hlavička objevila mezi dveřmi z koupelny. Přískokem se dostal na křeslo a mazal vratkými kroky ke mně. Strčil mi čumáček do tváře, otočil se kolem dokola a svalil pod mou bradu. Tělíčko rozvibrovalo vrnění. Pohladila jsem ho po hlavě a zhasla světlo.

Takový dárek se neodmítá…

Hodnoťte zápisek kliknutím:

12345678910

Připoj se k nám a staň se fanynkou Proženy.cz

Reakce na zápisek

Přidejte svůj názor

jednazesta

20. května 2010, 18:04

Líbí Nelíbí 0

Ivetko,

užívej si to s chlupatými klubíčky

Reagovat
Nevhodný příspěvek

mirka108

20. května 2010, 15:09

Líbí Nelíbí 0

tak hodně zábavy

a potěšení s tím čerstvým fešáčkem i s celým domácím triem

Reagovat
Nevhodný příspěvek

Babca-59

20. května 2010, 13:38

Líbí Nelíbí 0

pro Ivetku

je nádherný , já mám taky dvě kočičí holky

Reagovat
Nevhodný příspěvek

ibarka

20. května 2010, 12:54

Líbí Nelíbí 0

Ivetko,

je to krása a uvidíš, za chvíli budou řádit pospolu jak jedna rodinka.I u nás to tak probíhalo. A je to lepší jak televizní pořady.Přeji ti mnoho krásných zážitků.

Reagovat
Nevhodný příspěvek

eldura

20. května 2010, 12:12

Líbí Nelíbí 0

To jsou krásná stvořeníčka.

Tak ať se mu u tebe líbí.

Reagovat
Nevhodný příspěvek

kaja.kopka

20. května 2010, 11:52

Líbí Nelíbí 0

Ivetko

Jasně,takové chlupaté klubíčko-to je kus šťestí.Já,když jsem byla půl roku po nemocnicích jsem nejvíc ze všeho toužila po tom,dostat se domů aspoň na chvilinku a pomuckat všechna svoje zvířátka a život bez nich si neumím představit.Tak ať se mrňouskovi daří,určitě si Tě omotá kolem packy

Reagovat
Nevhodný příspěvek

Ivetka - Mejsehezky

20. května 2010, 11:53

Líbí Nelíbí 0

Ivetko

Už se stalo

Reagovat
Nevhodný příspěvek

zenalouze

20. května 2010, 11:07

Líbí Nelíbí 0

TO máš pravdu,

kdo by takový dárek mohl odmítnout. Oni se brzy všichni skamarádí a bude jim spolu dobře, připomělo mi to když jsem přinesla domů Ferdu, kocour před ním utíkal a teď jsou nerozluční kamarádi.

Reagovat
Nevhodný příspěvek

Ivetka - Mejsehezky

20. května 2010, 11:30

Líbí Nelíbí 0

TO máš pravdu,

S Míšou už řádí, princezna zatím dělá fóry, ale jen aby se neřeklo

Reagovat
Nevhodný příspěvek

Kačuda

20. května 2010, 11:04

Líbí Nelíbí 0

No

takový dáreček se ani nemůže odmítnout. Je krásnej.

Reagovat
Nevhodný příspěvek

Ivetka - Mejsehezky

6. června 2010, 12:02

Líbí Nelíbí 0

No

Maruško, já taky zafňukám, ne, že ne.. v noci tiše do polštáře, ve dne, při pomalém songu od mého milovaného "božského".. není to slabost, je to jen vypuštění naschromážděných emocí.. jinak se skutečně ráno budím s úsměvem, s pocitem zázraku, že jsem.

Kočičky jsou mouje felinoterapie, moje léčitelky.. nedovedu si bez nic celé ty dny, kdy se ven nedostanu, představit. Držte se, věřte si, věřte ve zlom, v něco lepšího a osud už to nějak zařídí

Reagovat
Nevhodný příspěvek

mary.rehak

5. června 2010, 13:27

Líbí Nelíbí 0

No

Ivetko, tak dneska ještě jeden pozdrav. Mám pc krátce a tak si teprve teď pročítám Vaše články, a o Vás vůbec.Odpověděla jste mi, že bych to také dokázala. No, řeknu Vám, že si nejsem jista. Jak jsem psala o leukémii. Nepotřebuji vozík, můžu chodit, ale je mi furt blbě.Jsem slabá, jakoby nohy protestovaly, ruce se třesou, žaludek obrací. Ale taky nechci podlehnout, jen někdy potřebuju zafňukat.Také bych chtěla psát takové články jako Vy, měla jsem tolik těžkých chvil v životě, že mám chuť je někdy vykřičet do světa.Ale nevím jak do toho, čím začít a prostě nejsem spisovatelka.Bývá mi moc smutno. Už jsem něco napsala na stránky iSenior a několik lidí též popřálo štěstí.Nyní brouzdám na facebooku, mám jaksi potřebu si povídat s lidmi. Mám sice muže, ale to víte, chlapi. Jinak mám ale bohužel zkušenost, že lidi dost nechápou co to je, mít takové blbé stavy.Snažím se komunikovat bez nářků, ale když někdy potřebuji zanaříkat, moc porozumění neshledávám. A tak přemýšlím, v čem dělám chybu?... Ale chtěla jsem Vám napsat o Vašem Čárlím. Všimla jsem si na fb toho nádherného koťátka. A teď, po přečtení článku, že to byl dárek se Vám musím svěřit. Milujete ho, kocourka, že? Já taky miluji svojí kočičku. Jsou jí 2 roky, jmenuje se Rikinka a vzali jsme si jí z útulku.Mimochodem, uvídíte jí se mnou na fb.Když jsem jí zahlédla na výstavě útulků, jak je přikrčená v kotci, očíčka jí bojácně jiskří, už jsem se nedívala ani na jiné a hned jsem si jí vzala. Jako 6ti měsíční kotě. bože, jak ta je nám vděčná. Moc a moc se mazlí, neustále mě olizuje pusu a ruce, chce být stále u mně přitulená. Chce si stále hrát a musím jí věnovat pozornost. A je to moje, ale i muže sluníčko. Je bojácná, před každým utíká, ale naše teplo potřebuje stále sdílet.Takže jsem Vám chtěla svoji radost s ní také popsat. Mějte se pěkně a moc Vás zdravím. Marie...