Míšo, moc děkuju za "božského", fenomenální dárek!
Rozverně se poohlížím po článcích na internetu a naskakuje mi husí kůže nad titulky o politice, o tunelářích, o státě, kterému se ...
Křest knížky Svlečená do naha
24. června 2010, 13:11 (upraveno 24. června 2010, 13:15)
Ráno, pět minut po páté.
Kočičí příšerky se mi prohnaly kolem hlavy, Cosi jsem zamumala a ohnala se rukou. Zastřený pohled do oken. Venku je ticho, sem tam pípne pták. Zamračeno. Přitáhnu si peřinu ke krku a všechno se vzdaluje. Hlava pootočená doleva, vlas přes tvář. Ještě je čas.
Zvonek u dveří. Trhnu sebou a mrknu do kamerky. "Máte tu zásilku," usmívá se mladý muž. Otevřu dveře a on mi do rukou vrazí kytici růží. Automaticky podepíšu a přivoním. "Ivetko, gratuluji ke knížce. Mám tě ráda. Eva" A teprve teď procitám.
Křest knížky Svlečená do naha, setkání s Blankou Kubešovou a s přáteli.
Mám začít obyčejně?
Mám začít popisováním nakládání do auta a cestou do Prahy?
Ale ano, jistě, každý zážitek má někde svůj začátek a konec.
Tak tedy:
Kamarád Honza přijel s předstihem. Věřila jsem mu, že mě zvládne naložit jako jsem věřila sobě, že to zvládnu. Bezproblémový přenos do auta a složení vozíku do auta. Nezbytná taška s potřebami a pár slíbených knih pro přátelé. Byla jsem v klidu do doby než se mě několik známých zeptalo, jestli jsem nervózní. Pak se srdíčko i duše přiškrtila. Co když nikdo nepřijde? Odháněla jsem dotěrné myšlenky jak mouchy nad koláčem. Ta cesta byla příliš krátka. Zářivě žluté pole lákalo mou neposednou dušičku k rozletu, stejně tak historické lahůdky na kopcích. Nebyla jsem ani nedočkavá, ani napjatá, převládala tichá radost z výletu někam. Z výletu do Prahy za těmi, co mi jsou oporou v současném životě. Jela jsem domů, mezi své. Nebylo čeho se bát.
Jak malebná je naše zem.
Stromy se míjely s věžáky, rovinu a samotu střídaly křižovatky, plné aut. Užívala jsem si na plno. Letadlo mi přitáhlo zrak. Ještě jsem se otáčela, fascinována, pro mne neobvyklým jevem. Praha se blížila. Oči těkaly ze strany na stranu, nestačila jsem pobírat Honzův komentář k pamětihodnostem velkoměsta. "Ivet, Vltava!"
Byla jsem jak malé dítě při spatření první hračky. Zastav, zastav, chtělo se mi křičet. Zmáchat si tak nohy, dotknout se hedvábí modré, pomalu plynoucí, plochy. Cíl cesty byl na dosah. Popojetí, zacouvání, ruční brzda a zacukání auta. Byla jsem na místě.
Hledala jsem očima.
Hledala jsem přítelkyni, která získala moje srdce beze zbytku.
Sonička.
Internet mi přihrál do života osůbku, která se stala nezbytnou součástí veškerých mých skutků. Duhovou panenku, pohádkovou bytost. Soni, možná o tom až tak nemluvím, ale jsi uprostřed mé hrudi. Pulsuješ ve mně s železnou pravidelností a já sobecky i vděčně přijímám. Doufám, že bude dostatek času, objevovat víc náš vzájemný svět. A pusu tvému andílkovi.
Václavské náměstí.
Z mého pohledu lidské mraveniště, plné pohybu, růží a holubů. Pro holku z malého města a jednoho privátního pokoje zmatené pobíhání odněkud někam. A první setkání s realitou. S faktem, že to nebude obyčejný den. Blackie, poznáváš se? Další internetová kamarádka, která si mne sama našla. Objetí a pohlazení po tváři. Smích a zrychlený puls. Jsem k poznání. Já, obyčejná ženská. Housle rozehrály sonátu a trubky mi halekaly v hlavě. Povýšila jsem o stupínek výš. Je to zvlášní pocit. Chtěla bych to popsat, ale nevím, zda se mi to podaří.
Zajeli jsme pro kytičku pro Blanku a přátelé mne nasměrovali do Luxoru.
Tak a teď se musím nadechnout a zároveň omluvit. Nedokážu shrnout všechna jména a přezdívky, popletla bych je. Hanka, Libuška, Petra, Eva, Renatka, Anina, Janina, Jana, Soňa, Lenka, Šárka, Honza, Slávek, Martin, Jaroušek, Milan, Michal, Pavel.. a další a další. Víme své, dotkli jsme se. Odpusťte, ale hlava se mi točila, dojmy proplétaly a mysl? Nechápala, že je to pro mne, že se to týká Ivety Kollertové z Litvínova.
Blanka Kubešová.
Připlula mi do článku na Pozitivních novinách s několika hřejivými slovy. Nevím, jestli rozhodl osud, ale Blanka mi nabídla něco, co se nedá vyčíst z knih a encyklopedií, Něco, co se nenajde na ulici a nedostane poštou. Nabídla mi naději na lepší život. Nabídla mi vrácení sebejistoty a pocit štěstí. Nabídla mi budoucnost. Naše setkání mi sevřelo krk a vehnalo slzy do očí. Ruce se mi rozklepaly a dech zúžil. Objala jsem tunádhernou bytost, která si ani neuvědomuje, jak moc mi změnila život. Blanka vynesla na výsluní bytost, zahalenou stagnací, i když podbarvenou láskou k životu, k hudbě a k lidem.
Blanko Kubešová, ten včerejší křest byl tvým vítězstvím, tvým dnem. Moje ruce vedly tužku po kartičkách, ale byla to tvoje zásluha. Naše propojené životní cesty, krášlené vzájemnou láskou, úctou, tolerancí. Moc si tě vážím a děkuji.
První autogram
Nikdo, snad jen začínající zpěváci, si nedovede představit, jak otřese lidskou bytostí, první žádost o váš vlastní autogram. Měla jsem chuť se ohlédnout za sebe, jestli ta prosba není určena někomu povolanějšímu. Musím přiznat, že mi stud ochromil prsty a jen od přírody daná exbicionistická nátura, mě vrátila zpátky do reálu. Záda se mi orosila a červeň ve tvářích signalizovala výjimečnost té chvíle. Těch podpisů bylo nepočítaně a ke konci autogramiády mi před očima figurovalo datum a jména měnících se postav. Vychutnávala jsem si každý pohled do očí i stisk ruky. Přezdívky z internetu se mi proměnily ve skutečné tváře, v bytosti hmatatelné, člověčí. Odpusťte, že nevypíšu vás všechny. Já vím, vy víte, Snažila jsem každému říct aspoň pár milých slov, předat tu svou živočišnost a touhu po životě. Jen jednou se mi zastavil čas:
Minulost
Při čtení úryvků vynikající Vlastinou Svátkovou jsem seděla v eufórickém opojení a pohled mi přelétal z jednoho na druhého. Lístky z květin mne šimraly na tváři, cinknul mobil. Růže voněly do prostoru. Dárky byly navršeny do mohylky a větrák si šeptal s davem. Káva se tulila ke stolu. Občasné zamrkání do známých tváří. A pak jsem udělala tu chybu, že jsem se zaposlouchala do podmanivého hlasu, který popisoval mou bolest.
Čas se zastavil.
Šum utichl a můj vlastní příběh se rozléhal v prostoru. Tváře přihlížejících se mi rozmazaly a ve spancích pulsoval tep. Ztuhly mi rysy a všechna ta bezmoc se vrátila. Zase na mě sáhla možnost nebytí a dotek ponížení. Opět jsem stála uprostřed neosobní ordinace a čekala na svůj budoucí ortel. Panenky se mi roztekly a po zpocených zádech projel mráz. Zatřásla jsem hlavou a kousla se do rtu.
Realita se vrátila a já poněkud zmateně hledala záchytný bod. Náhodný úsměv mi vrátil půdu pod nohama.
Absolutní štěstí?
Ne, neřekla bych, že jsem cítila pocit štěstí, spíš uspokojení. Připadala jsem si jako v měkké vlněné peřince, v teple domova mezi těmi, co ví. Co pochopili ženu, která se nikdy nesmířila a nesmíří se samotou. Chtěla bych předat poselství vracejících se pohledů bez zloby. Chtěla bych pochopení emocí, vtisklých na cár papíru. Jak málo někdy stačí a náš život začne mít smysl. Ať je to v podané sklenici vody nebo v čase, věnovaném k poslouchání.
Jak uzavřít včerejší sváteční den?
Poděkování nestačí, stisk ruky je málo. Objetí uspokojí pouze na chvilku. Každá z nás má svá malá velká trápení, každý den si projdeme smutkem i pocitem osamění, ale každý z nás může ovlivnit život druhých. Jsem nesmírně poctěna tím, že jste mě vzali mezi sebe. My lidé přece dokážeme pomáhat a mít rádi. Není svět na pár metrech. A za to, že vám všem stojím za pohled či pár slov, se vaše Ivet alias Mejsehezky hluboce uklání.
"Maminko, ty to vidíš, viď?"
Foto: Soninka
Hodnoťte zápisek kliknutím:
Další zápisky v deníčku Zrcadlo
Bilancování
Zhlédnuto 202x
Je načase se vyjádřit k dnům uplynulým, k novinkách, které mi otočily život naruby. Jak však najít všechny synonyma pro ...
Křest knížky Svlečená do ...
Zhlédnuto 225x
Přátelé moji, chtěla bych vás pozvat na křest knížky Svlečená do naha, který se koná 23.6. v 16.00 v Luxoru na Václavském náměstí v ...
Dárek
Zhlédnuto 194x
„Tak jsme tady," ozvalo se ode dveří. Rodinka rozrazila dveře, vyplašila mou zvířecí říši, která odpověděla prsknutím do ...
Před spaním
Zhlédnuto 100x
Zvedl se vítr. Záclona vytváří zlověstné pohyby přestárlé baletky Cetky se odráží v oslepených očích pohozené panenky. Okno mi ...
Reakce na zápisek
Blackie
Ivetko moje milá,
moc děkuji, moc. Ani vypovědět se nedá...
Blackie
Ivetko moje milá,
To bych moc ráda, Ivetko, to bych opravdu moc ráda..
Ivetka - Mejsehezky
Ivetko moje milá,
Ty jsi zlatíčko, oufám, pevně věřím, že se uvidíme.. pusu
zenalouze
Ivetko
přečetla jsem skoro tvou knížku, zbývá mi pár stránek, musím smeknout klobouk až k zemi, je to neskutečný příběh, plný bolesti , trápení, moc bych Ti přála, aby Tě už v životě potkávali samé radosti. V některých fázích jsem viděla i můj život nebo život mé vnučky,ale o tom se rozepíšu jindy. Opravdu Ti přeji hodně hodně štěstí, bolesti a trápení sis užila až až přespříliš. Jsi statečná, úžasná žena. Krásný den plný sluníčka a zpívajících ptáčku.
Ivetka - Mejsehezky
Ivetko
Jsi zlatíčko, děkuju, důležité je, že je to pryč a že se to dá zvládnout.
evík7
Obdivuhodná ženo Ivetko,
nenacházím slova,kterými by jsem ti chtěla vyjádřit obdiv a poděkovat ti za všechno co děláš pro nás,které jsme s tebou alespoň prostřednictvím počítače.Tvoji knihu jsem si koupila, ještě pár stránek mám dočítat,zanechává ve mě tolik otázek,jak vůbec je možné vydržet tolik příkoří,ale našla jsi tolik vzácných lidí,kteří ti nezištně na tvé cestě pomohli a pomáhají.Dnes jsem byla na koncertě svého vnuka v hudební škole,kde hraje na klavír a myslela jsem na tebe,jak jsi si přála aby i tvůj vnuk se věnoval hudbě,Ivetko držím ti pěsti ať se ti daří a těším se na tvoji další knihu,pa pá babča Eva
evík7
Obdivuhodná ženo Ivetko,
Ivetko doporučila jsem tvoji knihu manželovi aby si ji přečetl,myslím si,že se mu hodně otevřou oči co je to zdravotní problém.
Tobě přeji ať se ti daří co možná nejlépe 
a užíváš si rodiny a přátel kolem sebe, 
pa pá babča EvaP.S. těším se na tvé deníčky a další knihu.
Ivetka - Mejsehezky
Obdivuhodná ženo Ivetko,
Evičko, moc děkuji, vážně moc.. osud s námi někdy zamává, ale pokud to zvládneme, je nutné tu naději předat dál. Měj se hezky a pohlaď za mne vnoučka
akcilotak
Ivetko
moc Ti přeji jen to hezké... škoda , že jsem od TEBE tak daleko... a nemohla jsem se přijít podívat i s dětma...klaním se před Tebou a mám nový vzor a to TEBE jsi bojovnice se srdcem na pravém místě...moje trápení jsou tak malá... děkuji za Tvůj krásný deníček... když jsem přivřela oči tak jsem se viděla jak před Tebou stojím a čekám na podání Tvé krásně teplé ruky... DĚKUJI i já jsem Ivet
akcilotak
Ivetko
Ivetka - Mejsehezky
Ivetko
Na Moravu jsem pozvaná k internetové kamarádce. Bydlí v Moravských Budějovicích a můžu tam přijet kdykoli.. takže, uvidíme
akcilotak
Ivetko
a nemáš v plánu nějakou akcičku v Brně?
pokud někdy v budoucnu dej určo vědět dorazíme i s mamčou a dětma. přeji hezký večer 
Ivetka - Mejsehezky
Ivetko
Moc děkuju, kdo ví, třeba nám setkání vyjde ani se nenadějeme. Ten můj sever Čech je taky poněkud z ruky, ale osud je nevyzpytatelný
jednazesta
Ivetko,
tak krásně jsi to všechno popsala...celou dobu, co jsem tam stála a dívala se na Tebe jsem přemýšlela, jak se cítíš, jak Ti asi je...a vnímala Tvůj milý úsměv. Teď to vím, takové to bylo, takové, jak nám tady nádherně popisuješ. Ivetko, bylo mi velkou ctí moci Tě poznat. Měj se hezky
Ivetka - Mejsehezky
Ivetko,
jednazesta
Ivetko,
ještě ten Kája, ať "klapne" a pak bude jako "malované". Pěkný večer
Ivetka - Mejsehezky
Ivetko,
Mně bylo ctí.. nikdo si nedovede představit, co to znamená pro človíčka, který byl strašně dlouho sám.. úžasné!!!
kaja.kopka
Ivetko
Napsala jsi to moc hezky,bylo to včera krásné setkání s Tebou a že nás tam bylo!Děkuji za milé věnování ve Tvojí knížce,výstižné a moc hezké. Tak třeba zase někdy,až bude Tvoje další knížka těším se na další setkání
Ivetka - Mejsehezky
Ivetko
Kájo, bylas úžasná.. bože, pořád se mi před očima promítají obrazy ze setkání.. samozřejmě, že se uvidíme. Ivet posílá úsměv a pohlazení
Naglfogl-Sýkorka
IVETKO..
Ty jsi poeta tělem i duší,,máš jiné vnímaní ,než zdraví lidé a proto to umíš nádherně podat ,¨..vnímáš a cítíš to,co jiní ne.Tvoje podání chytne za srdce a já vidím svět kolem sebe hned hezčí a to díky Tobě a Tvé radosti z maličkostí svůj život žiju tak nějak hodnotněji a snažím se vidět ho očima jiných a vcítit se do jejich kůže..ode mne
Ivetka - Mejsehezky
IVETKO..
To je nádherné pohlazení, duhou pokřtěné, zurčením potůčků doprovázené.. moc moc moc děkuji
Naglfogl-Sýkorka
IVETKO..
tu máš jedno velké "DĚKUJI!'"
TOUHA
Ivetko
nemám slov...slzy mi tečou po tváři...já skláním se před tebou
přeji ti spoustu pěkných chvil,štěstí,zdraví a spokojenost 
Ivetka - Mejsehezky
Ivetko
Jsem červená až za ušima.. s díky se usmívám
ibarka
Milá Ivetko,
jistě jako mnoho z nás i já jsem byla včera odpoledne myslí stále s tebou. Byla jsem na návštěvě u kamarádky ,která tvou knihu již nesehnala a já ji tu svou půjčila. Jsem přesvědčená , že dnes jen čte a čte.Prostě celé odpoledne jsme byly obě s tebou. Velice mnoho pro nás znamenáš a já ti ještě jednou děkuji, že jsi.Hodně radosti a spokojenosti v dalších dnech ti přeji a hlavně ty se měj hezky.
Ivetka - Mejsehezky
Milá Ivetko,
A Ivetka hledá synonyma ke slovu poděkování.. moc moc děkuju
mirka108
zasloužíš si ten krásný
zážitek za statečnost, sílu,odhodlání přála bych ti ještě hodně takových ale jen tenhle bude ten první,nejhezčí a nezapomenutelný dál ať tvůj život naplňuje spousta doprých lidí a nových velkých i malých přátelství
Ivetka - Mejsehezky
zasloužíš si ten krásný
Děkuju moc, kéž takových malých vítězství dosáhneme všichni
