Ilustrační foto

a vím že už nikdy Poslední půlrok byl pro mě docela záhul jak se říká ani ne tak fyzicky spíš spoustou dalšího poznání jak lze dopadat stále níž a níž a jen koukat na co jste schopni dobrovolně přistoupit.

Jo dnešek je den ,kdy jsem zavřela jedny dveře a nastoupila k vyčerpání dovolenky s výpovědí v kapse a vrátím se tam už jen po vánocích pro zápočťák .V téhle době kdy aspoň zde není šance něco najít bych měla být zdrcená ,a taky mi z toho není fajn při pomyšlení že mě po novém roce čeká pracák ,ale neprodloužil tak neprodoužil nic nenadělám. Sama bych ten krok dělala těžko přece jen i málo penízků je lepší než nic .Ale za pláč to fakt nestojí ,jestli se některá z vás někdy pokusila dělat a obstát v konkurenci Ukrajinek tak jistě ví o čem píšu.

No nečekala jsem nic moc vždyť ta firma má požadavek vyvěšený na pracáku už aspoň 4roky a nikdo na něj asi nereaguje ,a ani paní zprostředkovatelka neměla dobré reference ,ale když sem byla už víc jak 9 měsícu bez práce zkusila sem to,šít umím i když ne v oděvnictví, ale snad to půjde .

Už první otevření dveří toho bývalého kulturáku v malé celkem vzdálené vesničce sousedního okresu byla síla. Napůl česky se mnou mluvila pouze mistrová později se tam objevila paní co dělá papíry a dochází jen občas , šéf neznámý ještě další dva měsíce sice aspoň podle řeči Čech ale s vizáží opáleného španěla .V tomhle pomalu za vsí zastrčeným kulturáku ,dílna a směs žen všeho druhu asiatky, mongolky ukrajinky ,a asi dvě češky nebo spíš romky ze šedesáti lidí sehnutých za mašinou nemluvících , nekoukajících kolem hrkajících ten svůj úsek trička, mikyny.

Netušíte nic v té chvíli, chcete práci sednete snažíte se, ale než začnete hrkat aspoň obstojně tak rychle a v požadované kvalitě jak ony čeká vás měsíc nejistoty, zmatků , nekomunikace kdy se domlouváte spíš ukázáním a utržky česko-rusko a kdovíjakštiny.chcete zdrhnout druhý den ,ale na podporu nárok není tak vydržíte. Objevujete záchody co se kolíbají při pouhém pohledu aniž by vás napadlo se na ně posadit at už z jakýchkoliv důvodů,ne nemyslete čisté jsou to si tam holky udržují, ale toaleťák,mýdlo teplá voda je luxus který do vás váš zaměstnavatel nemíní investovat takže jedině vlastní . Ty ženy tu bydlí ve společné kuchyňce si po večerech vaří zkrátka žijí

Zpočátku když trochu porozumíte máte tendenci je litovat ,litovat mámu co nechá doma babičce 3letý dítko a musí jít do světa za obživou pro sebe pro ně i pro rodiče ,ale tyhle aktivity vás velmi brzy přejdou, jakmile zjistíte že vy jste vlastně vetřelec v této uzavřené komunitě ,nijak vítaný vetřelec,beroucí jim práci Pravda jejich výkony jsou na první pohled lepší ,nikoho nezajímá že oficiálně pracují 8 hod jinak od 6 do 19 , a normy jsou tomuto systému nastaveny oficiální mzda minimální a nemáte šanci být stejně výkonná dojíždíte přeci , ony se nebrání jsou rády i za to ,popř něco bokem na ruku a ubytování zdarma .Ta bezmoc když tohle víte ,vidíte jak naběhne kontrola z finančáku s policajty za zády a stejně nic nezjistí protože do zamknutého objektu se nikdo bez ohlášení nedostane , tudíž je vždy čas zmizet z dílny do zázemí než předačka dojde otevřít .Na vlastní kůži zažíváte co naše země dovolí jste na vážkách mezi pocity lítosti,neskutečné naštvanosti bezmoci Kdo koho vydírá, kdo tu kazí pracovní podmínky, kdo to dovolí ,vždyť je to přece všechno dobrovolné nikdo si nestěžuje všichni jsou spokojeni . A pak přijde ten den a vy si říkáte zkusit se má všechno ale ….... Takže dasvidánija a už radši nikdy nic podobného