Na každou životní situaci je mnoho úhlů pohledu. A nepopulární situace nejsou žádnou výjimkou. Kdo není schopen podívat se alespoň ze dvou stran, ten by raději neměl číst dál. Anebo by se měl alespoň zdržet sprostých komentářů.

Naopak těm z Vás, které jsou ve stejné situaci jako já, ale ještě stále se s ní vnitřně perou, by můj pohled mohl pomoci. Mluvím z pozice milenky, která je svobodná a je tedy možné, že můj pohled se v mnohém liší od milenek vdaných. Proto budu ráda, když se i vdané neřestnice podělí o své zkušenosti.

Trnitá cesta k dobré milence...

Milenka zadaného muže jsem přes dva roky. Ani jeden z nás na začátku neplánoval paralelní vztah. Vlastně to celé začalo jen psaním, pokračovalo kávou a moc příjemným povídáním, potom kinem.... ale déle ten magnet udržet nešlo.... Nakonec jsme při jednom nočním loučení skončili vášnivým líbáním v prostorách schránek našeho domu. A už z toho líbání a doteků bylo jasné, že my dva budeme na stejné vlně.

Věděla jsem, že je zadaný a mohla jsem to v nejlepším utnout a nepálit si prsty, ale na to mi až příliš chutnal, voněl a přitahoval. Netrvalo dlouho a zamilovaná jsem byla až po uši. Ono to vlastně ani jinak dopadnout nemohlo, protože potká-li se svobodná žena s charismatickým, kultivovaným sexy mužským, se kterým je každé milování jako výlet do sedmého nebe, tak se v tom sedmém nebi zasekne takovým fofrem, že pokusy o nějaký seskok zpátky na zem, jsou naprosto nemožné i pro tak zapřisáhlou realistku jakou jsem já.

Ve svém růžovém snu jsem si usmyslela, že si ho ulovím pro sebe. Všechno bylo jasné jako facka. On byl muž, kterého jsem vždycky hledala, a není přece možné, aby mi fakt, že má dlouholetou známost, znemožnil začít s ním chodit. Já ho miluji, on mě také, rozejdou se a my budeme spolu. Začíná a končí takhle spousta vztahů, tak proč by nemohl ten náš (?)

Mé plány mi sice neznemožnil fakt, že má dlouholetou přítelkyni, ale jak se po pár týdnech ukázalo, faktem, proč nikdy nebude můj, bylo její těhotenství. To byla první a doposud nejbolestivější rána, jakou mi život uštědřil. Dlouho jsem tuhle osudovou prohru rozdýchávala, ale smířit jsem se s tím nehodlala.

Našla jsem si tedy jiný cíl. Počkám, až se dítě narodí, trochu povyroste a pak budu mít svoji životní lásku jen pro sebe. Sice jsem trochu větřila, že jeho rozhodnutí a slib, který mi dal, bude nejspíš planý, ale držela jsem se své vidiny dál a trpělivě čekala. Narodila se jim dcera, která dostala stejné jméno, jako je to moje. Trochu bizarní představa, že...?

Začala jsem být netrpělivá a chtěla jsem vědět, kdy už budeme spolu. A v ten moment přišla další bolestivá rána. Tentokrát mi jí uštědřil on sám a pravdou je, že mě vůbec nešetřil. Nastal klasický scénář lží, vytáček a vysvětlování proč to nejde.

Všechno na co jsem se těšila a do čeho jsem investovala své city a čas, najednou neplatilo.  Neměla jsem v záloze žádný jiný cíl, ke kterému bych se mohla upnout a žádnou vidinu společné budoucnosti s mužem, kterého jsem milovala a bezmezně obdivovala.

Paradoxně mě ale tahle tvrdá facka zachránila, když mě sestřelila z toho růžového obláčku. Stála jsem zase zpátky nohama na zemi. Zatím sice ne moc pevně, ale zase jsem byla pomalu schopna vidět věci a vztahy pragmaticky. Tahle lekce mi otevřela oči a ukázala mi, že můj milovaný kocourek není nadpozemský, bezchybný a neomylný Bůh. Najednou se ukázalo, že je to mimo jiné taky srab, lhář a parchant, kterému se prostě jen zalíbilo sedět jedním zadkem na dvou židlích. Ukázalo se, že zatímco já jsem naivně čekala na společnou budoucnost, on si vychutnával pozornosti a lásky ze dvou stran. Užíval si toho sexuálního luxusu a starostlivé péče dvou milujících žen. Ostatně, který ješitný samec by odolal, že?

Pro mě tím jednoznačně a nenávratně ztratil tu čistou část své osobnosti. On už pro mě není Bůh, je to jen obyčejnej chlap. A já jsem po tom, mít doma obyčejného chlapa, nikdy nijak zvlášť neprahla. Pořád ho mám ráda, pořád mi moc chutná, voní a baví mě s ním trávit volný čas, ale už nemá můj bezvýhradný obdiv. Ano, obdivuji dál jeho schopnosti a pracovní výkony, ale jeho osobnost ne. Rozhodně už není nade mnou a myslím, že svou degradaci dobře vycítil a pokorně přijal.

Přesto nás ani tohle nerozdělilo a zůstáváme spolu dál. Nevím, jak náš vztah bere on. Sice tvrdí, že mě miluje, ale každá rozumná žena ví, že muži skutečný obsah těchto slov nechápou.

Například můj milenec je nejčastěji vyslovuje těsně před orgasmem, což je pro mě jasný důkaz, že vlastně neví, co říká.

Zvláštní, teď jsem si uvědomila, že i pro mě tahle slovíčka ztratila význam. Dříve jsem měla problém je vyslovit. „Miluji tě“ byl pro mě závazek. Něco s čím se musí šetřit, co se nepouští jen tak do větru a něco z čeho se rozhodně nestřílí. Ale stačil jeden dobře mířený kopanec a najednou to ze mě padá bez větších výčitek. „Miluji tě“ se pro mě stalo stejnou frází jako když řeknu „Děkuji ti“.

Náš vztah vyústil v jedno nevyřčené pravidlo (a myslím, že je oboustranné): „Užít si to bez bojů a výčitek, když už to mezi nás vstoupilo“. Matka Foresta Gumpa – moudrá to žena, řekla: „Život je jako bonboniéra, nikdy nevíš, co ochutnáš“. A já jsem se rozhodla si tenhle bonbónek vychutnat až do konce. A tak se ze mě stala milenka, jaká má být...

...a jaká by tedy milenka měla být?

Milenka je, a vždycky bude, druhá žena v jeho životě. Je to žena, která je tu jen na dobu určitou. Ta doba určitá trvá jen do okamžiku, než přijde někdo, do koho bude schopna se opět zamilovat. Nebo do okamžiku, než milenecký vztah neutne oficiální partnerka. Pokud to tedy on sám dovolí... a jestli budete mimořádně dokonalá milenka, tak to on nikdy nedovolí.

Dobrá milenka je jako gejša - krásná, milá, kultivovaná společnice. Divoká a vášnivá. Silná, samostatná žena i malá zlobivá holka. Sebevědomá, vždycky upravená a vkusně oblečená. Měla by muže zdobit, tak aby byl pyšný, když si jí vede za ruku. Milenka dodává muži pocit jedinečnosti a ve všem ho podporuje. Milenka je nejlepší přítelkyní, vrbou a zároveň jeho nejoblíbenější hračkou, které se nebude chtít vzdát, a ke které se bude vždycky rád vracet.

Hrdost a sebevědomí

Ocitne-li se žena v roli milenky, častokrát začne sama o sobě pochybovat. Svádí boj se svou hrdostí. Stíhá jí pocit, že v téhle situaci ztrácí svojí cenu. Že se stala pouhým kusem masa pro muže, kterého ona miluje a má pocit, že jí miláček nebere vážně. Že si jí dost nevšímá, že jí nemiluje, že jí lže a všelijak jinak slyší trávu růst. Její sebevědomí klesá a v návalech zamilovanosti jí popadají hysterické záchvaty, které pak předvádí před svým ženáčkem. A to je právě špatně!!!

Milé milenky, uvědomte si, že jste to pořád Vy, i když momentálně nešťastné a zamilované. Chcete něco, co nemůžete mít. Půda pod Vašima nohama se sice trochu roztřásla, ale Vaše zásady, schopnosti a osobnost, kterou si Váš miláček tak oblíbil, se nezměnily. Vy pro něj máte váhu, a pokud si odpustíte roli stíhačky, bude Vaše cena stoupat. A možná, jednoho dne, bude naopak Vaše cena vyšší, než cena jeho manželky. Vybral si Vás proto, že jste v něčem jiná, že ho na Vás něco baví. Takže žádné hysterické výlevy, jakých si doma užije dost (...až to praskne). Proč by jinak doma důmyslně lhal, investoval do Vás svůj čas a peníze a proč by tak moc riskoval vztahy se svými dětmi a ženou, kdyby si Vás nevážil a nemiloval Vás? Na to si odpovězte samy a já Vám dám malou nápovědu, určitě to nebude jen kvůli Vaší krásné prdelce.

Jednu morální zásadu, za hlavu hodit můžete

To co děláte je nemorální a odsouzeníhodné... to jistě. Proto se tím veřejně nechlubte a ušetříte si nepříjemné konfrontace. Vnitřně se tím ale rozhodně netrapte. Pokud se s tím nedokážete vnitřně srovnat, pak se svého milence vzdejte a žijte počestně jako panna, ale nezaručuji Vám, že Vás Vaše svědomí zahřeje stejně jako Váš milenec :o) Pokud víte, že je Vaše touha po něm silnější a chcete žít naplno, pak svou roli milenky přijměte s grácií. Zchlaďte hlavu a povzneste se nad boje, které se ve Vás odehrávají. Užívejte si!

Prvenství přenechejte manželce...

Největším bojem každé milenky, která svého ženáčka miluje, je boj o prvenství. To je ale jen iluze zamilovanosti. Prvenství Vám totiž štěstí nepřinese. Uvědomte si, jak jsou jeho oficiální vztahy složité. Mezi Vámi není jen jeho žena, ale i děti, jeho rodiče, sourozenci a přátelé. Pokud byste dosáhla svého a stala se jeho oficiální partnerkou, málokdo z jeho blízkých Vás bude respektovat, natož aby Vás přijali do rodiny. Jeho vztahy by se nabouraly, on by zůstal mezi dvěma kameny a všechno o co jste usilovala, by se otočilo proti Vám. Takže prvenství přenechejte manželce a spolu s tím i jeho špinavé ponožky, nevyžehlené košile, přepracovanost, chřipečky, rýmičky, špatné náladičky a jiné manýry. Vy si dopřejte jen to, co Vás na něm baví. :o)

Manželka není nepřítel!

Nikdy se ho neptejte na jeho ženu. Ta je pro Vás tabu. Pokud o ní začne mluvit on sám, rozhodně na ní nenasazujte. Spíše zvolte taktiku její sympatizantky. Např. naznačte, jestli nezapomněl na květinu k jejímu svátku, samozřejmě ne uštěpačně, ale kamarádsky. Dejte najevo, že se na její post nederete, že jejich vztah respektujete, ale detaily Vás nezajímají.

Nejtěžší smíření

Smiřte se s tím, že se svojí ženou spí, že jí šeptá stejná slovíčka jako Vám a že si jí v návalu černého svědomí předchází možná víc, než Vás. Nebojujte s tím, ale přijměte to jako podmínku, kterou musíte respektovat. Pokud Vám tvrdí, že s ní nespí, pak lže. Berte to zkrátka jako fakt a přejte jí to. Jinou milenku ale v žádném případě netolerujte. Pokud pro něj nejste jedinou hračkou, pak je to neřád a trápení ponechte jiným nešťastnicím.

Budujte si vlastní příběh...

Uvědomte si, že jeho život je dvojí a Vy do toho prvního nepatříte. Budujte si tedy vlastní příběh... a čím propletenější a sladčí bude, tím více si ho omotáte kolem prstu. Najděte si svoje vlastní rituály, mějte svá oblíbená místečka a mějte své vlastní plány. Rozmazlujte si ho dobrými snídaněmi a nechte se rozmazlovat romantickými večeřemi. Sportujte, jezděte na výlety, za kulturou, poslouchejte společně oblíbenou hudbu... cokoliv, co Vás spojuje a baví.

Dopřejte mu majetnický pocit

Hrdinství si strčte za klobouk! Nejste tu od toho, abyste si hrála na hrdinku, která všechno zvládne a nic nepotřebuje. Vy jste tu od toho, aby Vás rozmazloval! Nestyďte se tedy přijímat jeho pozornosti, dárky, pozvání a pomoc. Vždyť on od Vás dostává vášeň, něhu, péči a porozumění. Pokud mu dokážete tohle všechno dávat, není důvod jeho nabídky odmítat.

Nechte se předělávat dle jeho představ. Chce-li Vás mít v červených šatech, nechte ho, ať Vám je pořídí. Touží-li mít Vaši broskvičku na holátko, pořiďte si na jeho účet laserovou brazílii. Přeje-li si mít Vás v latexovém oblečku, ve studentské sukýnce nebo spoutanou, nebraňte se tomu.

Mějte oči otevřené!

Být rozmazlovanou milenkou je skvělé, ale také trochu zrádné. Může se totiž stát, že se na vztahu s miláčkem zaseknete a přestanete přijímat jiné muže. Budete vnitřně nastavena jako „zadaná“. A to tedy rozhodně nejste! Jste stále svobodná a stále k mání tomu, kterého jste zatím ještě nepotkala. Jak jednou moudře řekla jedna má zdejší virtuální přítelkyně, až ho potkáte, mějte oči otevřené, ať ho nepřekročíte!

Vím, že můj postoj je sobecký a krutý a že mě za něj mnohé z Vás budou chtít prostřednictvím svých reakcí rozcupovat, ale já Vám to říkala, ať to nečtete!  :o)

Pozn: obrázek je z dílny Bohuslava Doležala