Zase zklamání na tváři.stačí když se podívám do toho proklatého zrcadla a vidím ty smutné oči jak se na mě dívají a řikají: si blbá zase si mu to neřekla.Jde na mě zase ta smutná nálada ikdyž.. včera jsem to byla já kdo se bavil,kdo se smál a laškoval s neznámýma frajerama, co se snažili být drsný a zatáhnout holku za roh a tam jí jednoduše ojet.stačilo mi druhý den zapnout počítač a podívat se na tu jeho fotku na ten jeho sladkej úsměv při kterým se mi tají dech, a když se to spojí s jeho očima je to skrátka lahoda.Vždyt jsem to ale takhle chtěla..Byla jsem to já kdo přistoupil na to že ten vztah bude nezávaznej tak na co si stěžuju?Miluju ho ale nedokážu si to přiznat ze strachu který mam v sobě.Že by mě odkopnoul a řekl že takhle to nechce? Že by jen mlčel kdybych mu to řekla? Nevím co dělá,s kým je ale mělo by mě to zajímat? Jsem pouhá kamarádka a milenka zároveň tak kde hledám  ty zatracený chyby? Proč jen nemávnu rukou a neřeknu si: však to nějak dopadne užívej si života a neřeš to..Snažím se opravdu jo ale pak stačí málo blbá fotka a jste zpátky tam kde jste začali.U něj u toho jak vám chybí! jo chybí furt si to nedávám k sobě stále si říkám ne nechybí mi mam se skvěle i bez něj.Nemyslím na něj a je mi fajn.Lžu si sama sobě a dobře to vím.Znamená to že je to konec všech nadějí?