Pokaždé, když přijede manžel z práce první co je se přivítá s naším pejskem slovy: "kamaráde, jak ses celý den měl? Co ty ženský, nezlobili tě moc?"...a až potom pozdraví mě a dcery. Takže pejsánek je asi na prvním místě a já si pak s úsměvem vzpomenu na ten boj, co jsem s manželem vedla abychom pejska vůbec měli...

Je pravda, že kdyby mi někdo řekl, ještě začátkem loňských velkých prázdnin, že za měsíc budeme mít psa, tak si zaťukám na čelo. To bylo tak neplánované, že se tomu až divím.

Když jsme byli v červenci o víkendu na chalupě, zašli jsme  se známýma na zábavu. Byli tam ještě jedni jejich známí... popíjelo se  a povídalo... a přišla řeč, že mají štěňáka jorkšíra a ještě jednoho pejska nemají prodaného. Nevím co mě to napadlo,  vzpoměla jsem si jak moje dcery básní o jorkšírech, teda hlavně ta starší. Takže jsem v alkoholovém opojení začala přemlouvat manžela, abychom si ho vzali ( já astmatička, s velkou alergií na psí srst ). Manžel, v taktéž alkoholovém opojení kývl...Ještě když jsme se loučili, tak se nás ptali jestli to teda platí. My řekli že ano a že si ho vezmeme až se vrátím za 14 dní s dětmi z Itálie.

Jenže druhý den to začalo, manželovi se to rozleželo v hlavě a že žádný pes nebude, prý by pořád štěkal a mu stačí ty štěkající psi v našem okolí. Prostě pes nebude a basta. Jenže já už se nevím proč, začala na pejska těšit, vůbec jsem první noc nespala a přemýšlela jestli jsme udělali dobře, zvažovala jsem pro a proti...ale pro bylo víc. Měla jsem sice strach, že budu mít problémy s astmatem, že se mi zhorší, ale stejně jsem pejska chtěla. Takže i podruhé se mi podařilo manžela umluvit.

Za pár dní jsem s holkama odjela do Itálie s tím, že jak se vrátíme si jorkšírka vezmeme. Podotýkám, dcery vůbec neměli ani tušení, že jim chceme pořídit psa. Měl to být dárek Dominice k 7-mým narozeninám a Míši k svátku.

Jenže po návratu z Itálie mi manžel oznámil, že si to rozmyslel, že vážně žádného psa nechce.Vím, že v tom měl někdo prsty, komu se podařilo manželovi psa rozmluvit, ale to tady řešit nebudu. Já už se na pejska tak těšila, na tu ohromnou radost holek, že jsem byla fakt zklamaná až tak, že i nějaká slzička ukápla. To byla ovšem mocná zbraň. Manželovi jsem tedy se slzami v očích  řekla, ať známým  zavolá sám, že to ruší. Každopádně s  tím počítali a teď budou jistě naštvaní, protože už nehledali nikoho, kdo si od nich pejska vezme a drželi nám ho 14 dní. To víte, že jim nezavolal:-)

Řeknu Vám, napínal mě do posledního dne, ještě když jsme v pátek odjížděli na chalupu jsem nevěděla jestli pejska budeme mít nebo ne, až když zastavil u Olympie a šli jsme do Zvěrokruhu pro pelíšek , granulky, vodítko...jsem věděla že pejsek je jistej.

Holky byli už celý týden na chalupě s mými rodiči, takže pořád nic nevěděli. Taky je zvláštní, že jsem toho pejska vůbec neviděla, teď třeba čtu, že si lidé jezdí pejsky vybírat..kouknou se, nelíbí se jim tak jedou jinam. A my jsme si brali pejska ani jsme nevěděli jak vypadá. No byl samozřejmě nádhernej. Když jsme u těch známých zazvonili, hned k nám přiběhl, co budu povídat, prostě láska na první pohled:-).

Strčili jsme ho do dárkové kabele a přišli na chalupu. Do dneška nezapomenu na výraz obou dcer, to překvapení, že mají pejska se nedá popsat. Vůbec nemluvily, koukaly a asi nevěřily svým očím.

Jméno jsem vymyslela já a všem se líbilo...ne, že bych byla zrovna fanynka Justina Timberlakeho ale to jméno ( Džasty ) se mi moc líbí. Dnes je Justi miláček rodiny. Je moc hodný a poslušný. Když poprvé na dvorku zaštěkal, volal mě manžel úplně nadšen abych ho taky slyšela. Jen jsem řekla Džasty raději neštěkej, nebo ještě půjdeš do světa a manžel se na mě podíval a řekl: Prosím tě, co by to bylo za psa kdyby neštěkal?...

Dnes když přijede manžel z práce, tak se nejdříve samozřejmě vítá s Justim...prý a co ty ženský, nezlobili tě tady moc? To víte, je rád, že už není mezi námi jedinej chlap. Zrovna včera, když se nad Justim rozplýval, jsem mu připoměla, jak proti němu bojoval. A víte co mi řekl? No jo, to jsem nevěděl, že to bude takovej kamarád:-)