Tak nějak jsem si už zvykla, že lak na vlasy co mi dřív vydržel skoro měsíc je do 10-ti dnů pryč - nic neříkám...

Že mi mizí make-up i když má svůj ( můj má prý lepší odstín ) - nic neříkám...

Že můj oblíbený bílý zavazovací svetřík jsem po marném hodinovém hledání našla u ní ve skříni - pořád nic neříkám...

Že můj stříbrný pásek už taky visí u ní ve skříni, protože jí samozřejmě sluší víc - nic neříkám...

Že za to můžu já, když spolu vyrazíme na nákupy pro její vysněné fialové kalhoty, které jak na potvoru nikde nemají.  Takže zbytek dne na mě koulí očima jako vrah, protože já jsem si koupila tričko, zatímco ona jde domů s prázdnou...to už jsem se teda trožku rozčílila, že Michalko.

A co teprve moje kulmička fénovací, jak ta chudinka vypadá od té doby co jí taky používá. Je celá jakási připeklá a místy roztavená, zoubky jí vypadávají... ale co, je ještě v záruce, tak ji skočím vyměnit za novou, zřejmě dnes nejsou tyto výrobky uzpůsobeny aby se  denně používaly na dvě hlavičky - takže nic neříkám...

V podstatě se nedám ničím rozhodit, je to jinak hodná holka, co mi i občas sama od sebe aníž by v tom byl nějaký postraní umysl řekne: " maminko, vždyť já tě mám tak ráda!!"...No a není nic hezčího, než toto slyšet od takového pubescenta.

Jenže když jsem se chtěla včera dopoledne namalovat, abych mohla vyrazit mezi lidi zmocnila se mě panika. Moje černá tužka na oči byla fuč.Tak hledám a hledám, kam se ta mrška zakutálela. Ne, Míša mě ji určitě neodnesla, vždyť má svoji. Po hodinovém usilovném hledání, mi to prostě nedalo a napsala jsem jí sms: Michalo, nezbalila jsi mi tužku na oči!!...odpověď došla v zápětí: Ne mami, mám svoji...Tak hold jsem se smířila, že tužka se nenávratně zakutálela a že se budu muset pro dnešek smířit jen se stíny a řasenkou a co nejdříve někam zaběhnout do drogérky pro novou...

Každopádně po návratu ze školy mi Míša jen tak mimochodem mezi řečí oznámila:" tak si představ, ta tvá tužka byla u mě v pouzdře, ale fakt nevím jak se tam dostala "

Já opravdu už nic neříkám, vždyť kamarádky mi říkají, že je celá po mě, tak co se divím a pro pár hadříků a šminek se svět nezboří...no dobře...

...jen proboha ať mi neodnáší do školy tu tužku a pinzetu!!!