Už jsem tady psala, jak jsme k pejsku přišli a to k pejsku pěkně vyčůranýmu...

O jorkšírech jsem toho přečetla hodně, jejich povaha je mi velice dobře známá a přece mě Justin dostal. Jorkšíři jsou pejsci chytří, ale také paličatí a pokud jim necháme velkou volnost, může se stát, že budem dělat co chtějí oni a ne obráceně. Každopádně Justimu se podařilo zlomit moji taktéž tvrdohlavou povahu a jak to bylo?

Šla jsem s Justim ( 10měsíců ) na procházku a protože je poslušný ( teda až do toho dne byl ) chodí bez vodítka. Při cestě z procházky jsem ho chtěla přivázat, protože jsme se vraceli přes dvě silnice. Takže jsem řekla: " zůstaň". Vždy poslechl, ale teď nevím co do něj vjelo, prostě se rozběhl pryč. Ani nechci myslet na to, co se mohlo stát vzhledem k tomu, že přeběhl dvě silnice a jednu z nich zrovna v zatáčce.  Běžel si klidně  domů. Doběhla jsem ho až u domu a to už si asi uvědomil co udělal, takže se krčil u dveří. No samozřejmě následoval výprask, podotýkám, že jeho první. Třikrát jsem ho švihla vodítkem ( ale ne moc ) jenže na to aby se Justin urazil to stačilo. Přišla jsem domů a začala jsem nadávat, jak dneska nedostane masíčko a aby ho holky nehladily, protože je zlobivej...myslela jsem si najivně, jak za chvilku za mnou bude běhat a hopsat a udobřovat si mě, jenže to jsem se spletla... zalezl si do své hadrové boudičky a nasadil psí oči, což je mocná zbraň. Asi tak po dvou hodinách jeho trucování jsem to nevydržela a šla do ledničky pro šunčičku...už jen otevření ledničky ho vždy přivolá, ale tentokrát ne, ležel dál uraženě v boudičce. Sedla jsem si kousek od něj a začala si šunku vychutnávat, jindy by už po mě hopsal a loudil, tentokrát jen otočil hlavu jako že mě nevidí. To bylo na mě moc, začala mu šunkou mávat přímo před čumáčkem, musel se vážně hodně přemáhat aby odolal, prostě jen otočil hlavu a bylo na něm vidět jak si myslí: dej mi pokoj ...A já jsem za ním normálně začala dolézat, snad poprvé ve svém životě, co jsem se vnucovala  někomu  mužského pohlaví ...Začala jsem mu říkat: " Džastinku, vždyť jsme kamarádi, na vem si šunčičku." Ale on se se mnou prostě nehodlal bavit. Starší dcera vzala kousek šunky a Justi byl hned u ní a šunku si od ní vzal. Takže mě nezbylo, než se totálně ponížit a porušit všechny pravidla jak vychovávat psa. Prostě jsem ho vzala do náruče začala ho hladit a omlouvat se mu, až teprve teď si šunčičku milostivě vzal. To už se obě dcery svíjely smíchem, jak to ten Justi s tou paničkou pěkně cvičí...