Naše rodina má za sebou několik větších či menších katastrof, které se udály právě na Štědrý den. Když jsem byla ještě hodně malá jsme měli krásný Vánoční stromeček plný prskavek a my se s bráškou radovali, jaké velké množství baličků je pod stromkem. Jenže jedna prskavka ze stromečku upadla, takže v momentě byl v plamenech nejen stromeček, ale i ubrus, který byl na stole, na kterém stromeček stál a následně i dárečky, které jsme rychle z pod hořícího stromku vytahovali. O pár let později jsme jeli s bratrem a mým tátou odvézt dárečky našim příbuzným, z bodu A do bodu B...cca 30 km. Jenže náš taťka si nezkontroloval, jestli má dostatek benzínu pro naši Škodověnku, takže zhruba v polovině jsme zůstali na několik hrozných hodin stát, protože šťáva pro naše auto došla. Táta se stále rozhodoval, jestli má jít k nejbližší benzínové pumpě, zhruba 10 km daleko. V té době ještě nebyly mobilní telefony, takže jsme zůstali odkázáni zcela sami na sebe. A na Štědrý den taky nebývá moc hustý provoz. Takže jsme zajásali, když se zjevil jako rytíř na bílém koni, řidič, který odvezl našeho tátu k benzínce a ten nám přivezl horky čaj. Tehdy byla velká zima a mráz snad zalézal i do kostí. Ale pořád to nebylo asi nic proti letošnímu Štědrému dnu u nás doma. Nezačal vůbec dobře. Když jsem uklidila koupelnu, náš táta si usmyslel, že musí vykoupat naší pudlí mimino, aby prý byla u stromečku fešanda. Musím říct, že ač je ještě štěňátkem, loužičky dělá zásadně venku. Jenže, jak byla zřejmě vzteklá a zápasila ve vaně s mým tátou, tak následně po koupání udělala velkou loužičku přímo do postele mých rodičů, do čerstvě povlečených peřin. Naše pudlí slečna je velkým miláčkem mé mamky, která, jak říká, si ji pořídila na stará kolena, aby jí měl kdo dělat v důchodu společnost. V životě jsem neviděla, aby na našeho psa vztáhla ruku, nebo něco podobného. Ale tohle bylo moc i na ni. Naše pudlí holka sice statečně unikala a dlouho, ty dvě se po našem bytě honily jako prdlé. Ale nakonec mamka Dorču přeci jen chytila a ta dostala pěkný sekec. Zbytek Štedrého dne probíhal už celkem v poklidu, když nepočítám, že jsem musela po koupeli našeho psa koupelnu znovu vyblýskat a ani to, že když přijel zbytek naší rodiny, tak můj synovec, ač je jediným dítětem, náš pracně uklizený byt tak rozbordelil, že jsme mohli začít s úklidem znovu. Jen naše pudlíce za mnou chodila a nastavovala mi bok, na který dostala nařezáno, asi abych jí ho pofoukala, no tak jsem jí ho tedy pofoukala. Hlavní katastrofa se teprve blížila, aniž o tom z nás měl kdo nejmenší tušení. Asi bych ještě měla říct, že mám husté dlouhé vlasy a že na jejich přílišnou hustotu jsem si mockrát stěžovala, hlavně v létě, kdy mi je v nich hrozné horko. A taky jsem několikrát přemýšlela, že když se dají prostříhávat kytky, proč by nešly prostříhat moje vlasy. Po letošním Štědrém večeru jsem opravdu šťastná, že mám takové vlasy, jaké mám....Zasedli jsme ke Štědrovečerní tabuli. Hovor vesele plynul a my se těšili na nadílku. Byla jsem tak zabraná do hovoru s mamkou, že jsem si ani nevšimla, že můj táta dává na okno svíčku - později říkal, že si myslel, že to bude vypadat lépe, když bude hořet na okně, než na dřevěném nábytku. Okno bylo však za mými zády a on mě ani přinejmenším neinformoval, že tam svíčku dal. Takže když jsem se otočila od mamky, abych se pustila do štědrovečerního kapra, zavadila jsem svými vlasy o svíčku a tyto začaly okamžitě hořet. Jak můj synovec později vtipně poznamenal - ty jsi vzplála jako Johanka z Arku - a přibližně tak nějak to bylo. Nikdy bych neřekla, jak rychle vlasy hoří a už vůbec ne, jak moc to smrdí. Mamka po mně skočila a začala mě hasit utěrkou, což se jí podařilo, ovšem za cenu pěkného kousance od naší pudlice. Ta si totiž zřejmě myslela, že jak mě mamka šlehá utěrkou, bije mě stejně, jako ji odpoledne, takže se jí zahryzla do lýtka. No, řeknu vám, byla to pěkná mela. Když jsem byla uhašena, strašně jsem se bála sáhnout si tam, kde jsem hořela, co tam najdu. Kromě toho, že jsem měla propálenou košili a v ruce spoustu vlasů jsem tam ale nenahmatala nic hrozného, jen další a další vlasy, spoustu vlasů. Později jsem se dlouze studovala v zrcadle a vůbec to není vidět, že bych o nějaké vlasy přišla - a že jich bylo docela dost. Takže když se mi konečně podařilo rozčesat mé vlasy a mamce byl ošetřen kousanec od naší pudlice, mohli jsme v klidu pokračovat ve večeři. Zbytek Štědrého večera už proběhl celkem v klidu, jen mi stále vrtá hlavou, jak to, že naše pudlice, dostala skoro nejvíce dárečků z nás všech, vždyť je to pejsek....tak přemýšlím, že se snad naučím štěkat, panáčkovat, aportovat a stavět na zadní....pak možná najdu pod stromečkem dárečků více....