Ilustrační foto

Říká se, že pes je nejlepším přítelem člověka. Při pohledu na naší zrzavou pudlí slečnu mám spíše pocit, že naše rodinna smečka byla jakousi neviditelnou rukou vybrána, aby jí sloužila, takže by se spíše dalo říct, že člověk je nejlepším přítelem psa....

Naše psí mimino jsme si přivezli na začátku léta do našeho dvoupokojového panelákového bytu. Již několik dní předtím jsme s mou králicí Robčou zaregistrovaly, že se něco děje, neboť se u nás objevila cestovní lahev na pití pro psy, pískací hračky a jiné věci, které králíkům nijak neposlouží, ale takovému psímu miminu by se docela hodily. Takže jedno páteční odpoledne jsme přišly s Robčou vylítané z parku, když nás v předsíni divoce přivítala zrzavá změť chlupů, dlouhý čumáček a dvě hnědá očka jako korálky. Nejdříve koukala na Robču, pak se přátelsky očuchaly a naše zrzavá holka usnula na malém králičím boku - cesta pro ni byla přeci jen dlouhá. Ty dvě spolu vycházely velmi dobře, společně jsem je venčila a nebýt toho, že Dorča co by štěně často dorážela na Robču - která byla marod - bylo jejich soužití bezchybné. Pak přišel ten smutný den, kdy Robča nečekaně skonala a můžu vám říct, že i ten pejsek to cítil, že se něco děje. Když jsem Robču narychlo balila do deky, aby nenastydla a chystala se k veterináři, našeho pudlí holka kolem ní běhala, strašně naříkala a ještě ji přitom olizovala. Jako kdyby předem věděla, že Robča nepřežije, jen já jsem si to nechtěla připustit a bojovala jsem za její život do posledního dechu. Po tom smutném dni jsem si chtěla pořídit nového králíčka, ale bylo mi sděleno, že si ho sice můžu pořídit, ale musím bydlet nejdříve jinde, jinak poletím ven i s králičím miminem. Od toho dne jsem si teprve začala plnně užívat společnost naší pudlice a opět se mi potvrdilo, co se o pudlících říká - totiž, že jsou nesmírně inteligentní. Od prvního dne nás zahrnuje láskou takovou, jaké není mnohdy schopen ani živý člověk a my jsme rádi, že ji máme. Ale jsou dny, kdy bych ji nejradši roztrhla jako hada, jako třeba dnešní noc, kdy si usmyslela, že bude chodit po bytě sem a tam, a protože dveře si umí otevřít jen když se ji chce, musela jsem jí několikrát otevírat já, protože moje postel je nejlblíže ke dveřím. A když nechci, aby ostatní budila, musím jí chtě nechtě otevřít, jinak začne příšerně štěkat - dnes dopoledne jsem ji učila dveře otevírat - abych jí nemusela dělat vrátného. Ta naše malá mrška to dávno umí - ale o pravdu si otevře, jen když se jí chce - přece se nebude namáhat, když ví, že se nějaký blb najde, který jí otevře i uprostřed noci, protože se chce zrovna projít. Jak říkám, za ten půl rok co jí máme, jsme s ní zažili spoustu humorných příhod. Nejsrandovnější byla ale asi minulý čtvrtek, kdy já přišla z práce a můj otec, ač bylo teprve 19.30, prohlásil, že musí jít spát, že je děsně utahaný, když kvůli naší zrzavé průserářce musel gruntovat celý byt po příchodu z práce. I otázala jsem se ho, co se stalo a on mi ukázal na pár fotkách, které pořídil, jak asi vypadala ta spoušť. Ve většině bytu máme tzv. šoupačky - škoda, že je nemáme i v ložnici, aby se naše psí holka mohla sama otevřít a nemusela mě buzerovat v kteroukoli dobu. Šoupačky si totiž umí otevřít sama a docela snadno, takže si otevřela do obýváku i do kuchyně. Nejdřív vytahala celý odpadkový kos, poté si otevřela skříň, kde odmotala asi 10  metrů toaletního papíru, který rozcupoval na nudličky. Na okně, ze kterého pravidelně kontroluje své okolí, byla jediná kytka - tu chuděru Dorča shodila, nejdříve ji zbavila květináče a přes vypravé koberce kytku vláčela až do předsíně, kde ji rozsekala doslova na nudličky. Mamka říkala, že když ten den odcházela do práce, Dorča ležela ve svém pelíšku a předstírala spánek - cháááá - předstírat, to ona umí. Dnes ráno jsme s mamkou na ten nedávný den vzpomínaly a já řekla, že táta je chudák, když přišel první z práce a odnesl to takovým gruntovacím úklidem a mamka na to v klidu pronesla, že to prý určitě udělal rád, že takhle aspoň ví, že nějakého psa má....tak si říkám, jestli to u nás vážně není obráceně...totiž, že my sloužíme našemu psu a jsme mu nejlepšími přáteli... :)))