Ilustrační foto

Tohoto chlápka asi nikdy nepochopím a asi s nikým jsem nikdy neměla tolik rozporuplný vztah - absolutně bez sexu - říkám předem.

Známe se už asi dva roky, kdy do prodejny s chovatelskými potřebami začal docházet vysoký kluk, o něco starší než já, který byl na první pohled fajn. Moje kamarádky při pohledu na něj omdlévaly a nutily mě, abych jim okamžitě dala jeho telefonní číslo. Toto jsem získala jen proto, že má hodně zvířat a chtěl, abych mu pokaždé zavolala, když budu mít nějaké zlevněné, neboť jeho bývalá přítelkyně, ač byla donedávna mou dobrou kamarádkou, mě začala dost nenávidět, protože Marek se mnou vycházel asi tak o 100% lépe než s ní. Vysvětlovala jsem jí několikrát, že spolu nic nemáme, ale nedala si to vymluvit, takže jsem to nakonec vzdala. Samozřejmě mě napadlo střelený nápad, Markovo telefonní číslo zpeněžit, protože mých kamarádek - jeho obdivovatelek - byly vážně nekonečné zástupy. Já se pořád jen smála a říkala, co se jim na něm líbí, když 100 dní za 100 dní chodí v roztrhaných teplákách, ve kterých lítá venku se svými psy a kočkami. To, že jeho pracovní oděv - policejní uniforma - mu zatraceně sluší, jsem si nechala pro sebe. Marek je totiž přesně ten typ, ze kterého se mi podlamují kolena. Výška 1,9 m, váha tak akorát, světle hnědé vlasy, šedé oči a nazrzlé vousy - vážně mu to sluší - ale to jsem si nechala pro sebe a navenek nic nedala znát, protože do prodejny chodil hlavně za mou kolegyní - ta se později projevila jako velká zlodějka, která 23.prosince vybrala z pokladny všechny peníze a snažila se  to svést na mě. Já přišla 24. prosince do práce a probrečela celou pracovní dobu, protože toto obvinění bylo pro mě vážně strašné. Zachránila mě maminka této zlodějky, která manko ihned zaplatila - zřejmě to nebylo poprvé - dotyčná dívčina byla moc hezká a spoléhala na to, že jí všechno a vždycky projde. Marek byl z toho zničený a omlouval se mi, i když vlastně neměl proč. Díky tomuto se spolu s mou kolegyní přestal bavit a my se dál pošťuchovali a prali, bylo to celé fajn. Pak jsem dala v této práci výpověď a po několika týdnech jsem s hrůzou zjistila, že se mi po Markovi stýská. Utěšovala jsem se tím, že bydlíme vedle sebe, jenže jako z udělání jsem ho strašně dlouho neviděla. Až na mé narozeniny, které jsem slavila spolu s mým miláčkem na policejní stanici, neboť tam s Markem oba pracují. Byl to vážně skvělý mejdan, takovou báječnou oslavu jsem neměla už hodně dlouho. Tu noc přijímal můj drahý telefony z linky 158 a řeknu vám, někdy je to opravdu kuriozní, co se člověk nedozví. I po jednom takovém telefonátu poslal Marka hledat manželku jednoho pána a pro sebe si mumlal, že je mu určitě někde nevěrná s někým jiným. Asi za půl hodiny se přiřítil Marek. Doslova brečel smíchy, svezl se na zem mezi futra a mezi vzlyky od smíchu nám vyprávěl, že manželku našli, jak souloží s jiným mužem a že oni si jich vůbec nevšimli, ani když rozsvítili světla u policejního auta. Až když prý Marek zařval známou formuli - jménem zákona - dotyční se probrali z vášnivé agonie a hrozně se divili, co tam policisté dělají. Jak tam tak seděl na zemi a smál se tak, že brečel, dívala jsem se na něj a uvědomila si, že tenhle kluk je vážně hezký. Nad ránem mě vezl domů, výslovně na tom trval, prý ví, kde bydlím a jedině on mě musí odvézt domů. Před naším domem nejdřív zařval - policie, jménem zákona - aby mi prý udělal pořádnou ostudu, že mě přivezli policajti uprostřed noci, pak mi znovu popřál k narozeninám a dal mi pusu - ne tu obyčejnou - ale s jazykem na mém jazyku - byla jsem tak překvapená, že jsem nebyla schopná vypravit ze sebe ani slovo.Hezky se se mnou rozloučil a šel zpět do služby. Několik dalších dní jsem na něj hodně myslela, a co měla znamenat ta pusa. Jenže, když jsem si s ním o tom zkusila promluvit, hrubě mě odbyl, že to nic nebylo a nic to neznamenalo. Byla jsem smutná, že se ke mně tak chová, ale říkala jsem si, že mám přeci "Svého" poldu a že Marek je pro mě nikdo. Podobné zážitky jako s tímto polibkem se opakovaly ještě několikrát, kdy mě Marek pozval virtuálně na rande, ale ve skutečnosti se nedělo nic, kdy mi tvrdil, že on internet nesnáší a já protože internet preferuji hodně a jsem zaregistrovaná na hodně sítích, jsem ho pak na všech sítích také potkala a začali jsme se dost intenzivně virtuálně přátelit. Postupně mi došlo, že i když chodí s nějakou slečnou, nikdy to chozením nenazývá, vždy říká, že jsou jen kamarádi. Pro sebe jsem si ho zařadila mezi muže, které nikdy mít nebudu, ale on asi ne...zhruba předevčírem se mě zeptal, jestli bychom náhodou spolu nemohli venčit psy. Neodpověděla jsem mu a nevím, jesti do toho mám jít. Nechci znovu otevírat uzavřené a navíc zbožňuji "Svého" poldu. Tak si říkám, že ono to samo nějak dopadne. No, uvidíme...