Ilustrační foto

Každý ji má jinou a kdekomu se často mění. Já jsem všem zhruba od svých 4 let tvrdila, že budu letuška, budu nosit uniformu, chodit na vysokých podpatcích a servírovat lidem kávu v oblacích. Ve 4 letech jsem kávu servírovala doma z hrníčků pro panenky, možná proto si moji rodiče mysleli, že to říkám a časem mě to pustí. Jenže, ono ne...

Postupem času, jak jsem byla starší se mi všichni smáli, že se svou výškou 160 cm ze mě letuška nikdy nebude a že ani moje dobrá angličtina mi nepomůže, leda bych si vytrvale plivala pod nohy. I já jsem realisticky viděla, že se svou výškou bych se mezi letuškami ztratila. Až jsem si jednou přečetla inzerát od spol. Ryanair, kteří hledali letušky, minimální výška 158 cm - cháááá to hravě splňuju a už se jelo na konkurz. Vzali mě.....a proč že jsem se neradovala? Až když mě vzali mi řekli, že se musím odstěhovat do Irska, že prý bližší pobočku nikde nemají. Posmutněle jsem svou práci snů pustila z hlavy. A ejhle....o tři roky později společnosti Ryanair založila pobočku v Bratislavě a zvou mě na konkurz.....dneska se mi zdálo, že mám na sobě uniformu pro letušky a na nohou lodičky s vysokými podpatky.....ach jak mně by se to líbilo....tak mi držte palce :))