Ilustrační foto

21.srpen loňského roku zůstane navždy v mé paměti díky hroznému zážitku, protože, jak mnoho mých kamarádů poznamenalo, v ten den jsem se vážně podruhé narodila, bylo zhruba 21.30. Nikdo z nich nechápe nejen to, jak jsem to mohla přežít, ale spíše i to, jak je možné, že to na mně nezanechalo žádné, ať už dočasné, či trvalé, následky...

Ten den bylo horko, já měla dovolenou a nedalo mi to, šla jsem si zasportovat. Nejdříve jsem jela zhruba 8 km na cyklistickou stezku na kole, zde jsem si nazula kolečkové brusle a proháněla se tu celé odpoledne - stezka je dlouhá asi 3 km. Pak mě čekalo ještě 8km zpátky na kole, přičemž můj batoh na zádech vážil s bruslemi, jídlem a pitím zhruba 6,5 kg.

Přišla jsem domů dost utahaná, ale říkala jsem si, že si přece nepůjdu lehnout do postele jako čuně, když jsem celá zpocená a zaprášená. Šla jsem si dát sprchu a pustila si  nás stařičký přímotop - který až do tohoto dne, nevykazoval žádné známky poškození - Po nějaké době, když jsem si lebedila pod proudem teplé vody, jsem za sebou uslyšela podivné zvuky - asi jako když se pálí elektrické vedení, či trolejbusové dráty. Otočila jsem se, co se děje a v tu chvíli by se ve mně krve nedoštípal. Přívodová šňůra od přímotopu, která byla v zásuvce hořela a hořela hodně rychle. Jiskry létaly snad úplně všude a dost daleko, až se divím, že nic nechytilo. Přirovnala bych to k ohňostroji na Silvestra. Začala jsem řvát jako smyslu zbavená, protože jsem byla doma sama. Pojistky máme na chodbě, takže než bych se aspoň trochu utřela, vyrazila na chodbu a pojistky vyhodila a pak zas nahodila, lehla by popelem už i pračka, na které přímotop stál. Celá ztuhlá hrůzou jsem vylezla z vany, utřela se, ještě chvíli koukala na přímotop a přemýšlela, jestli jsem se utřela dostatečně na to, aby mě elektrický proud nezabil. Obalila jsem si ruku ručníkem a šňůru ze zásuvky vytrhla. Ta okamžitě přestala hořet, ale já řvala dál jako praštěná - to mě ale utvrzovalo v tom, že jsem naživu. Když jsem přestala řvát, zkoprněle jsem zírala na tu spoušť, kterou náš stařičký přímotop způsobil. Zásuvka černá jako díra do pekla, poličky s kosmetikou, které byly nad zásuvkou byly černé, včetně toho, co na nich stálo, jako kdybych je pokryla mourem uhlí a smrad takový, že se nevyvětral snad ani za dva dny. Celá rozklepaná jsem volala mému příteli, který, když to viděl, nechápal, jak je možné, že mě elektrický proud nejen nezabil, ale nezpůsobil mi nejmenší potíže. Když toto viděl můj otec, kroutil hlavou  a říkal, že mám teda fakt štěstí. Já bych tedy řekla, že můj anděl strážný se v té chvíli asi docela nadřel. Každopádně, i když budu mít letos na podzim 34.narozeniny, tak v srpnu oslavím ty první, znovuzrozené....