Nesnáším návody všeho druhu. Nevím jak vy, ale já jsem se třeba na počítači učila tak nějak za pochodu, a dokonce jsem takto zvládla ovládat jak „písíčko“, tak i „meka“. Stačí se zeptat a chvílemi od kolegů „opisovat“:-). Mobil si zásadně kupuji od jedné značky, říkám si, že kdybych náhodou potřebovala jinou funkci než sms, mms a volání, tak si zajdu do nejmenované prodejny a zeptám se pohledných chlapíků, jak na to. Novou televizi, kterou jsem si nedávno pořídila, jsem zapojila díky tomu, že jsem si pamatovala, jak byly zastrkané kabely u té minulé, na hudební věži je jen pár tlačítek, které potřebuji k životu, u pračky a sušičky využívám jen asi tři programy (k čemuž mi na nich nakreslené jednoduché obrázky a stupně Celsia bohatě stačí), a v kuchyni je to také snadné – horkovzdušná trouba za mě upeče skoro vše, sklokeramická deska je také primitivní a mikrovlnka? Těch pár pokusů a omylů se skousnout dá…

Jak jsem se ale včera přesvědčila, měla bych lépe číst návod, respektive recept, když peču. V neděli jsem se totiž pustila do kynutého těsta, neboť mě zlákaly babiččiny koláčky, které nedávno upekla má kolegyně z redakce Jana Chmelíková. Samozřejmě, že jsem si důkladně nastudovala ingredience a přípravu těsta, ale jaksi jsem celý recept nedočetla do konce (to je přece hračka), a mé koláčky vůbec nevypadaly jako ty Janiny, které byly na fotce opravdu kouzelné. Co se stalo, ptala jsem se sama sebe a šla se znovu podívat na naše stránky. No a hned to bylo jasné! Po vykynutí jsem totiž vynechala důležitý moment, a to důkladné prohnětení těsta, a tak mé výtvory vůbec nebyly hlaďoučké jako ty její, ale byly pomačkané a některé fakt ošklivé. Ještěže jim jejich vzhled na chuti neubral :-).

Takže staré známé přísloví Dvakrát měř, jednou řeš aneb Práce kvapná, málo platná na mě platí dvojnásob.

Na vás taky?:-)

Zdraví vás editorka Sabina