Velikost textu:

Z redakce: Já a... pes?!?

12. října 2011, 12:10 (upraveno 12. října 2011, 14:26)

Máme zahradu, v ní chatičku a – pejska. Museli byste mě dobře znát, abyste pochopili ještě nedávnou naprostou absurditu první věty. Jsem totiž odjakživa zarytá kočkářka. Zachránkyně malých toulavých kočiček a koťátek, která se mi zbytek života často mstila za to, že jsem je nenechala kruté přírodě napospas, zákeřným vyskakováním zpoza rohů, kousáním čalounění, polštářů, nohou, škrábáním, nočními útoky na mé palce u nohou. Přes to všechno prostě miluju kočky. Jednu mám teď už osmý rok doma – a konečně je to ta pravá: přítulná, milá a něžná Vína Apsara. Musím se přiznat k tomu, že se mi o ni většinou starají synové, já totiž trávím na zahradě spoustu času. A nejen já, ale i můj otec. On to totiž byl, kdo přišel s šílenou myšlenkou pořídit si pejska.

Psy obcházím obloukem. Používám otřepanou hlášku, že mám psy ze srdce ráda, ale že můj odpor k pejskařům je takový, že bych je… kdybych mohla… znáte to. Cestou do práce i z práce kloužu už dvacet let po jejich exkrementech. To jejich je použito správně. Jsou to bobky pejskařů, protože pes je jejich a jemu je to šumák. Oni by si měli svá hovínka po svých psech uklízet, což prostě v Praze s drobnými výjimkami nedělají.

Takže pes a my? Potažmo já? Dva dny jsem se smála a ťukala si na čelo. Třetí den jsem začala studovat psí rasy. Dobře. Na jaře si pořídíme psa, koneckonců hlídač se na zahradu, kde nám domeček periodicky vykrádají kabeláři a kováci a feťáci nejrůznějšího kalibru, asi bude opravdu hodit.

Takže: nesmí to být plavač, norař, smečkař, mrňous, šílenec. Musí se držet doma a být chytrý. Nejlépe fena mezi 6 a 12 měsíci. Kolie. A tak jsem rozeslala přátelům přes facebook prosbu, jestli někdo neví o bezpapírové kolii. A věděla jsem, že do jara je času dost.

Začala mi chodit hora smajlíků. Na facebook, mejlem. Netopilko, ty ses zbláznila!, :o) Ty? Jano? :-o, To nemyslíš vážně!, a pak i cyničtější – Tragédie v rodině?, Stárneš, co? :o), a podobně. Všichni si holt pamatují, s jak zhnuseným výrazem ve tváři sem se dekovala z jakékoli debaty o těch tvorech.

Už 3 týdny mám pejska. Dostala jsem ji darem. Fenečku. Teď jí byly 3 měsíce. Bettynku. Jako kolie nevypadá ani náhodou, je to černá labradorka. Mrňous, plavač, šílenec. Zdrhá, sousedovi „poničila veškerý biotop flóry ve výstavním jezírku“, a chytrost se nedá identifikovat. Ještě ne. Všechno kouše, trhá, žebrá o jídlo, stahuje ho ze stolu, rozmasakrovala vodítko, na všechny skáče, olizuje je...

A co na to já? Já jsem z ní úplně na větvi. Jak se říká, odříkaného chleba největší krajíc. Odložila jsem velkou literaturu a po nocích louskám chovatelské příručky. Utrácím peníze za psí dobroty. Pracně vymýšlím, za co by se dala ještě pochválit. Otravuju kamarádky, „psí mámy“, kvanty dotazů. A největší ocenění mi přišlo textovkou od kamarádky Alidy, která mě viděla z tramvaje, jak s Bettynou mašíruju na procházce: Widela jsem to na wlastní woci z tramwaje. Netopilka je PEJSKAR!!! :-D

Tak mi držte palce.

Jana Netopilová

PS: Pytlíky na hovínka a plnou kapsu psích mňamek nosím s sebou ;-)

Hodnoťte zápisek kliknutím:

12345678910

Připoj se k nám a staň se fanynkou Proženy.cz

Reakce na zápisek

Přidejte svůj názor

evaevas

13. října 2011, 9:38

Líbí Nelíbí 0

Zapoměla jsem

polibek Jooo ... a hovínka také sbírám.Prostě vždy to uklidím... mrknutí pláč

Reagovat
Nevhodný příspěvek

evaevas

13. října 2011, 9:18

Líbí Nelíbí 0

Přítel člověka je PES...

polibek Ahojky.Vítám tě mezi pejskaře a zároveň ti držím palečky,aby jsi to vydržela.Je to štěně a věř,že zhruba od roka se bude uklidňovat a přestane ti vše kousat atd.Jen buď důsledná a jak bude něco opět kousat,tak jí fenečce vysvětluj rázně,že to nesmí,ale musíš stále a neodpouštět.Za správnou věc jí obdař nějakou psí dobrůtkou.Já se dost dlouho zabývám kynelogijí a vždy mě to bavilo a pejsky jsme vždy měli.Já odvychovala 4 ovčandy.Měla jsem je vycvičené,neb jsem sama docházela na cvičáky. polibek Nyní již jen hlídám pejsky lidem,či přímo mé vnučce Michale.Drž se a věř,že ten pejsek ti to vrátí a to moc hezky.Přeji ti hezký den.papa polibek polibek

Reagovat
Nevhodný příspěvek

Netopilova

13. října 2011, 13:24

Líbí Nelíbí 0

RE: Přítel člověka je PES...

úsměv dík úsměv

Reagovat
Nevhodný příspěvek

čibotr

12. října 2011, 23:33

Líbí Nelíbí 0

Hahaha,

vítejte mezi slušné pejskaře polibek polibek polibek

Reagovat
Nevhodný příspěvek

Netopilova

13. října 2011, 13:27

Líbí Nelíbí 0

RE: Hahaha,

mrknutí

Reagovat
Nevhodný příspěvek

magdazeman

12. října 2011, 20:24

Líbí Nelíbí 0

Tak přeju

spoustu krásných zážitků s Bettynkou mrknutí polibek polibek

Reagovat
Nevhodný příspěvek

ibarka

12. října 2011, 20:10

Líbí Nelíbí 0

Plně chápu,

jak moc lásky dá pejsek člověku. Měli jsme 15 ti letou beardedku a jak přibýval věk, vždy jsem se dušovala, že za jejího života si nepořídíme štěně, až pak.Ale náhodou jsme se dostali k nádherné malé princezně a jakmile byla doma , ožila i ta naše už stařenka. Tak jsme měli dvě fenky. Starší nám umřela letos v květnu a malá teskní. No a co ještě tajím,před dětmi / jsou to už dopěláci / tak v pátek si jedeme ještě pro chlapečka. Ale pšššt je to tajemství. Hodně krásných chvil s nádhernou pejskou vám přeji polibek

Reagovat
Nevhodný příspěvek

Netopilova

13. října 2011, 13:24

Líbí Nelíbí 0

RE: Plně chápu,

Jé, držím palce! úsměv

Reagovat
Nevhodný příspěvek

leni444

12. října 2011, 19:45

Líbí Nelíbí 0

Před dobrmánkem a skorojezevčíkem

jsme měli kříženku Labradora.Do jednoho roku jsme měli všichni bačkory na věšáku v předsíni- k údivu všech návštěv, jednou jsme ji našli sedět v odpadkovém koši, ze kterého nemohla vylézt, pak se jí podařilo vyšplhat na šicí stroj kde byl půllitr s penězi a sežrala půlku tisícovky. Naštěstí nám ji v bance vyměnili.Pětitisícovka, která tam byla taky naštěstí spadla za šicí stroj.Byla to taková něžná mamuška i pro naše tehdy malé kluky.A jmenovala se také Betynka. Po roce jako když utne- už nic nelikvidovala.Největší kamarád byla s naší mluvící andulkou, která jí jezdila na hřbetě.Se zvířátky jsou prostě krásné chvíle. úsměv

Reagovat
Nevhodný příspěvek

rena78

12. října 2011, 18:16

Líbí Nelíbí 0

pejsek

Moc krásná fenečka, já mám pejsky moc ráda už od malička, teď mám už 4 roky fenku křížence z ůtulku. je moc hodná, ze začátku také dělala neplechu kousala boty, květiny atd.
ale pak jí to přešlo.Přeji Vám z vaši fenečkou mnoho radosti.

Reagovat
Nevhodný příspěvek

StanaKockova

12. října 2011, 17:42

Líbí Nelíbí +1

Áááách..ta je tak

krásná...a podobná tomu mýmu co umřel...já jsem na pejsky zatížená úsměv

Reagovat
Nevhodný příspěvek

acaia

12. října 2011, 13:59

Líbí Nelíbí 0

Já a pes?

A od této doby budete paní Betynková, budete potkávat pana Bojarového atd. Poznáte spoustu nových a zajímavých lidí a kdo má rád zvířata, má rád i lidi. Není nic krásnějšího, než bezelstné oči dítěte a bezelstné oči pejska. Schovávejte boty, hlavně ty kožené a hodně drahé, ty jim chutnají nejvíc. řeji Vám hodně radosti.

Reagovat
Nevhodný příspěvek

leni444

12. října 2011, 19:48

Líbí Nelíbí 0

RE: Já a pes?

Můj Boječek, jako štěně každému, kdo přišel, tak okousal zadní část boty, takže jsme každému museli boty dávat dovnitř a pejsky ven. Jen dvakrát jsme zapomněli a to když je přišel veterinář naočkovat. Dal si vždycky kávu a povídali jsme. Bojda mu jako pomstu tu botu ohryzal.Druhý případ byl horší, protože přijel na návštěvu manželův šéf polibek polibek

Reagovat
Nevhodný příspěvek

Netopilova

12. října 2011, 14:13

Líbí Nelíbí 0

RE: Já a pes?

Díky za přání, máme se rády (myslím obě) a učíme se spolu spokojeně žít úsměv - Boty schovávám, ale taky spooo ... ustu jiných věcí! mrknutí

Reagovat
Nevhodný příspěvek

hajdalena

12. října 2011, 13:19

Líbí Nelíbí 0

Láska na celý život

Náhodou jsem si přečetla Váš deníček a trochu jsem se v něm našla. Já mám sice psy ráda odjakživa, ale ne tak, abych si nějakého pořídila domů. Do loňské zimy. Máme fenečku foxíka, malou bezdomovkyni, starší dámu. Život se nám obrátil naruby, ale už bych neměnila. Přeju Vám, ať Vám Bettynka dělá samou radost. Je to taky velká zodpovědnost, zvíře se člověku bezvýhradně oddá a důvěřuje mu, ale taky je to láska na celý život. Se zvířecím mazlíkem získá život nový rozměr. Navíc uvidíte, kolik při venčení potkáte bezvadných lidí úsměv Váš deníček mi rozjasnil den. Díky!