Je to pár týdnů, co jsem s manželem vedla našeho tříletého syna poprvé do školky. Byla jsem dojatá, a zároveň jsem měla jasně naplánováno, jak to teď bude všechno v pohodě. Konečně budu pracovat přes den, jako všichni normální lidé, a ne po nocích, což je jediný čas, kdy Vojta spí. Jistě si najdu čas dojít k holiči, k zubaři a začnu cvičit! Víkendy budou patřit rodině, ne úklidu a restům z předešlého týdne.

Řeči zkušenějších maminek o tom, že se Vojtovi ve školce možná nebude líbit, třeba se mu bude stýskat a hlavně, že jakmile přijde do kolektivu, začne být víc nemocný, jsem smetla ze stolu. Moje dítě je přeci silné, nikdy moc nestonalo, tak proč by s tím teď začínalo. Navíc v kolektivu byl i doposud, v žádné zlaté kleci jsme ho nedrželi.

A bylo to skvělé! Tedy prvních čtrnáct dnů. Vojta byl nadšený, nestýskalo se mu (občas dokonce odmítal jít domů). Oblíbil si všechny ty milé paní učitelky, našel si kamarády a přinesl dokonce svůj první výkres (ano, byla jsem opět dojatá, a dojetí nezastavil ani fakt, že šlo o listy a bukvice bezmyšlenkovitě nalepené na upatlané čtvrtce). A pak dostal anginu!

Dalších čtrnáct dní jsem si rozhodně nestihla zajít k holiči, ani k zubaři a už vůbec jsem nebyla cvičit. Zato jsem pracovala po nocích, prosila babičky o pomoc a o víkendu horečně uklízela, protože jindy čas nebyl.

Po dvou týdnech jsme to zkusili znovu. Vyléčený Vojta nadšeně hopsal směr školka, hlasitě se zdravil s kamarády (nejoblíbenější je Teo, Matyášek a Ondrášek, po těch se mu vážně stýskalo) a vrhnul se vstříc dětským dobrodružstvím. Týden bylo zase všechno skvělé, byla jsem dokonce dvakrát cvičit (a kdo mě zná, ví, že to je vážně gigantický úspěch).

Po týdnu ovšem začal Vojta nepříjemně kašlat, takže následovalo opět pár hektických dnů. Navíc nemoc nebyla tak dramatická, takže měl Vojta dost sil dát mi najevo, jaká je se mnou nuda, a jak s Ondráškem, Matyáškem a Teem je to mnohem lepší. Chvíli to dokonce vypadalo, že začnu žárlit na paní učitelku Martinku, protože ta taky patří k jeho velkým favoritům.

Teď je to pár dnů, co opět chodíme do školky. A vše je skvělé (i když mám pocit, že se Vojtovi spouští rýma)! Dítě je odpoledne nadšené, že mě vidí, protože se se mnou nemuselo nudit celý den. Manžel je rád, že večer nepracuji a jsem schopná s ním komunikovat. Doma máme relativně uklizeno, a abych nezapomněla, Vojta včera přinesl další výtvor. Šneka z modelíny! Pravda, nejsem tak dojatá jako u toho prvního veledíla, ale hlemýžď je to vskutku krásný. Nedokonalý, ale vážně pěkný. V podstatě jako Vojtova školková docházka – kvůli virům a bacilům nedokonalá, ovšem díky fajn prostředí, milým učitelkám a bezva dětem v těch vzácných dnech, kdy je zdráv, zalitá štěstím (mým i Vojtovým).

Krásný den všem a maminkám (a paním učitelkám) malých uchrchlanců navíc pevné nervy

Lucka Müllerová