Dealer! Ano, jsou povolání jako popelář či hrobař, která zrovna nepatří mezi atraktivní, ale chápu, že někdo je dělat musí. A jak stárnu, ty lidi snad i obdivuju. Zato jsou ale jiná, která mi pěkně lezou na nervy – nejdřív to byli exekutor a revizor, ale už delší dobu je trumfuje jedno: dealer!

Abyste rozuměli přesně, na nervy mi leze ten dealer, co obchází domovy důchodců, domy s pečovatelskou službou i jednotlivé domácnosti, kde nabízí super výhodné, exkluzivní a jedinečné ceny a slevy na telefon, elektřinu či plyn. I když sám ví, že je to podvod.

Mám k tomu důvod. Když odborník s energií či volnými minutami zazvoní u bytu „normálního“ člověka, a ten se spálí, stojí ho to v lepším případě čas a několik telefonátů při rušení smlouvy, v tom horším pár stokorun. On se pak poučí. Co však nikdy nepochopím, když tito obchodníci obcházejí domovy důchodců:

Probíhá to nějak takhle:

Otázka: „Dobrý den, pani, máte telefon?“

Odpověď: „Mám a nic od vás nechci!“

Otázka: „Ale my máme výhodnou nabídku! Opravdu nechcete?

Odpověď: „Nechci!“

Otázka: „A ukážete nám aspoň výpis z telefonu?“

„Tak jsem vzala tady ten účet, jen jsem jim ho ukázala, oni hned tady seděli a začali něco vypisovat…“ stěžuje si o několik týdnů později moje babička. Správně hádáte, že vyplňovali smlouvu, kterou před tím odmítla. A pak, když nad ní dva pánové stáli, tak ji také podepsala. Ale prý se ještě několikrát ujistila, že nebude platit nic navíc. Holt stalo se. Ale jak má pětaosmdesátiletá babička na vozíku dva mladé chlapy vyhodit z bytu? Řetízek na dveřích samozřejmě má, ale tito samozvaní obchodníci chodí zásadně v době oběda, kdy důchodci očekávají své pečovatelky s kastrůlky a dveře otevírají automaticky.

Poprvé jsme naštěstí narazili na firmu, která přistoupila na zrušení smlouvy tři týdny po uzavření. Podruhé už ne. Argument, že babička se sklerózou nám smlouvu zapomněla dřív ukázat, neobstál. Na tvrzení, že si těžko mohla přečíst smlouvu psanou písmem velikosti pět, když má šedý zákal a sedm dioptrií k tomu, jsme se dozvěděli, že máme smůlu. A nakonec nám bylo vysvětleno, že dokonce na babičku byli tak hodní, že má nejen tři sta volných minut z pevné na pevnou – jen dodávám, že z pevné nevolá, protože na to nevidí a nedokáže správně vymačkat ta čísílka - ale že i snad nějaký ten internet k tomu má zdarma! Ano, slyšíte správně! Má a další dva roky mít bude, neboť zrušení smlouvy vyjde na dva a půl tisíce.

Divíte se, že když vidím babičku šetřit každou korunu, a pak se jí stane něco podobného, že se mi zdá dealer nejhorším povoláním? Navíc na rozdíl od těch popelářů bychom se bez nich přece obešli! Proto chápu některé obce, že vydávají zákaz podomního prodeje. Na druhou stranu do něj patří i prodej kosmetiky, kterou si mnohé ženy přivydělávají třeba na mateřské, a za to si jich cením...

Proč jim tedy několik takových dealerů kazí řemeslo?

Vaše Magdaléna Krajmerová