Body pump. To zní dobře ne? Nové cvičení, každý je z něj v Praze úplně šílený… Ano, i mě postihlo v neděli zatmění mozku a rozhodl jsem se, že ho vyzkouším. Když to zvládla Blanka, dokážu to přeci i já!

Sál byl plný lidí, teda hlavně žen. Naštěstí tu a tam byl občas vidět i někdo, kdo na sobě neměl růžové tílko a z něj čouhající pupík. Pěkně jsem si tam před sebe naskládal stupínek, tyč a různé váhy, které se prý během hodiny budou všelijak měnit. OK. To dám…

Všechny "lady", na které jsem viděl, si daly jen pět kilo. Budu chlap, dám si osm (řekl jsem si a už tehdy jsem si měl dát pořádných pár facek). Po dvou minutách ohýbání a vztyčování ze mě lilo jako z vola (rozhodně už jsem nevypadal jako ten frajer, co si šel zacvičit skupinovku s holkama…). A to byl jen rozjezd…

Hned potom přišlo „tak si přidejte, jdeme na nohy“! Holky si přidaly. Co teď. Přece jsem nemoh zůstat na svých rozehřívacích osmi! Ehm, fajn, naložil jsem si dvanáct…

Takhle nějak probíhala celá hodina a zatímco Lady Gaga si vesele zpívala Born this way a trenér si do toho tu a tam zpíval, já tam mezi výkřiky vyčerpání trousil cosi o sebevraždě…

Dnes je středa. Sedim. A jsem moc rád, že sedim. Nemůžu totiž chodit.

Každý krok mě bolí! Jezdím výtahem, a když není žádný není na blízku a já musím po schodech, šlapu je pomalu a pojednom. A jak to teprv bolí ze schodů! Když jsem se ráno šoural na tramvaj, dokonce jsem zachytil pár lítostivých pohledů babiček o holi, jak jdou proti mně a řikaj si „chudák kluk“! Později mi jedna mladá slečna dokonce sama od sebe podržela dveře a nechala mě projít… A když jsem se snažil o dnešním nákupu zaparkovat a nikde nebylo místo, byl jsem na vážkách, jestli bych to přeci jen dneska nemoh nechat na invalidech…

Kdybych seděl doma na zadku, nic mě nebolí. Takhle prý chodím jak (ehm) kačer.

Tak snad aspoň vám se chodí dobře :o)

Váš Michal